Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1861/09

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SPRING-STAV, spol. s r. o. "v likvidaci", se sídlem Plzeň, Hálkova 1203/32, zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou v Rokycanech, Míru 17, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2009 č. j. -274, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 10. 7. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo odmítnuto její dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007. Stěžovatelka zrekapitulovala obsah napadeného rozhodnutí, kterým mělo být porušeno její základní právo zakotvené v d (dále jen ""). K porušení uvedeného základního práva mělo dojít tím, že dovolací soud odmítnutím dovolání znemožnil stěžovatelce uplatnění jejího práva domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu.

Z ústavní stížnosti a z kopie napadeného usnesení bylo zjištěno, že dovolací soud odmítl dovolání stěžovatelky, neboť došel k závěru, že dovolání není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci vůbec naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolací soud neshledal dovolání stěžovatelky jako přípustné ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní právní význam.

Stěžovatelka nesouhlasí se závěry dovolacího soudu, vyjádřenými v odůvodnění, které považuje za obecné a nedostatečné, čímž došlo ke snížení její právní jistoty.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Tvrzení stěžovatelky o porušení jejího základního práva ve smyslu y nemůže obstát. Navzdory tvrzení stěžovatelky, obsažené v ústavní stížnosti, Nejvyšší soud své rozhodnutí o odmítnutí jejího dovolání řádně odůvodnil. Konstatoval, že neshledal, že by odvolací soud v předchozím řízení posoudil otázku platnosti smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky, a práva na zaplacení části ceny díla, jejichž řešení stěžovatelka v dovolání napadala, v rozporu s hmotným právem. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, rozhodl, že dovolání stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Dovolací soud posoudil přípustnost dovolání stěžovatelky v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a své závěry o aplikaci těchto ustanovení uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Samotný nesouhlas stěžovatelky se závěrem odvolacího soudu o odmítnutí jejího dovolání nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces.

Napadené rozhodnutí neporušilo základní práva stěžovatelky a Ústavní soud neshledal důvod pro jeho zrušení.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky odmítl, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu