Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1820/09

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Vegacom a. s., se sídlem Praha 9, Kolbenova 942/38a, zastoupené Mgr. Danielou Přibylovou, advokátkou v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 8. 2008 č. j. -28 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009 č. j. -35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů ve výrocích o nákladech řízení. Stěžovatelka tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a 3d (dále jen "").

Z přiložených usnesení bylo zjištěno, že stěžovatelka se žalobou, podanou u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, domáhala zaplacení částky 3 682 428,90 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka vzala později žalobu zpět nejprve co do částky 3 315 318 Kč, neboť část vymáhané částky byla zaplacena před podáním žaloby a po doplacení zbývající dlužné částky vzala žalobu zcela zpět. Za této procesní situace soud prvního stupně řízení zastavil a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení a , , ve znění pozdějších předpisů, když vyšel ze zjištění, že stěžovatelka vzala žalobu nejprve zpět co do výše uvedené částky, která tvořila 90 % celkové žalované částky, a poté vzala žalobu zpět co do částky 366 910 90 Kč, což je 10 % původně žalované částky. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 80 % vzniklých nákladů, když z 90 % byla žaloba podána nedůvodně (žalovaný tuto část žalované částky zaplatil před podáním žaloby) a z 10 % byla žaloba podána důvodně.

Proti výroku o náhradě nákladů řízení podala stěžovatelka odvolání, o kterém Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že napadané usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka nesouhlasí s právními závěry obecných soudů stran rozhodnutí o nákladech řízení a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu tvrdí, že v jejím případě došlo při rozhodování o nákladech řízení k takovým procesním excesům, které mají charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti. Toto tvrzení stěžovatelka zdůvodňuje tím, že přestože vinou administrativního nedopatření na její straně došlo k podání žaloby nedlouho po zaplacení dlužné částky ve výši 3 315 318 Kč, vzala žalobu zpět, jakmile se o zaplacení dozvěděla. Vzhledem k tomu, že tak učinila ještě před tím, než došlo k zaplacení soudního poplatku a před tím, než bylo jednáno ve věci, nemohly tak žalovanému vzniknout žádné procesní náklady. Stěžovatelka má za to, že v jejím případě měly obecné soudy rozhodnout tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznají.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že se nejedná o případ, který byl řešen nálezy, jež stěžovatelka cituje. Při rozhodnutí o nákladech řízení v nyní posuzované věci obecné soudy aplikovaly příslušná zákonná ustanovení a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat správnost výkladu shora citovaných ustanovení , k čemuž ho stěžovatelka vybízí, ani přehodnocovat důvody, které vedly obecné soudy k rozhodnutí o nákladech řízení.

S ohledem na požadavky, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů obecně, tedy včetně rozhodnutí o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněná rozhodnutí obecných soudů všechny tyto požadavky splňují. Ve zmíněném řízení tedy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a Ústavní soud neshledal nic, co by ústavní stížnost stěžovatelky posouvalo do ústavněprávní roviny.

Ústavní soud proto došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu