Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2028/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Církev adventistů sedmého dne, se sídlem Zálesí 297/50, Praha 4, zastoupeného JUDr. Andreou Šnytovou, advokátkou se sídlem Dejvická 46, Praha 6, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2008 č. j. -233, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, s odvoláním na tvrzené porušení jeho ústavně zaručeného práva ve smyslu především d (dále jen ""), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že konkrétní nemovitosti žalobce nejsou zatíženy zástavním právem, přičemž krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti (y ČR). Přestože je součástí soudní moci, upravené v hlavě čtvrtéy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi vedené řízení, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud se nejdná o otázky základních práv a svobod.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výkladem a aplikací § 151d odst. 1 obč. zák., účinného do 31. prosince 2000, provedený obecnými soudy, přičemž namítá, že výklad citovaného ustanovení zahrnující pod pojem "odevzdání věci" i nemovitosti, je neústavní a nepřípustně zasahuje do jeho ústavně zaručených práv.

Ústavní soud však tuto otázku ve své judikatuře již zodpověděl, když konstatoval (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

), že proti závěru obecných soudů o tom, že předmětem zástavy podle § 151d odst. 1 obč. zák., účinného do 31. prosince 2000, mohou být jak věci movité, tak i nemovité, který vychází z konstantní judikatury (k tomu podrobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ), nemá z hlediska ústavnosti žádné výhrady. Podle § 151d obč. zákona, účinného do 31. prosince 2000, dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástupce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře. I když novela občanského zákona, účinná od l. ledna 2001, v ustanovení § 161 vymezuje zástavu cizích věcí movitých a nemovitých tak, že dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit, nemovitá věc pak může být dána do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, Ústavní soud konstatoval, že § 151d obč. zákona, účinného do 31. prosince 2000, nerozlišoval při zástavě věci cizí to, zda jde o věc movitou či nemovitou.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, tedy že napadená rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou na stěžovatelem vytyčenou otázku, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v projednávané věci k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 16. září 2009

Stanislav Balík

předseda senátu