Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1500/09

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Aleny Brychtové, správkyně konkursní podstaty úpadce HK - INVEST, spol. s r.o., se sídlem Ústí nad Orlicí, Nádražní 540, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Hradec Králové, Tylovo nábř. 367/10, směřující proti dodatečnému platebnímu výměru vydaného Finančním úřadem v Ústí nad Orlicí dne 19. července 2001, č.j. 59482/01/273910/6148, rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 24. března 2004, č.j. 2644/120/2003 La, a proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2008, č.j. -112, a Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2009, č.j. -155, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo podle kterého mohou být daně ukládány jen na základě zákona, zaručeného v d (dále jen ""), práva na soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy a na spravedlivý proces, zaručené v y, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Dodatečným platebním výměrem na daň z příjmu právnických osob za rok 1999 byla právnímu předchůdci stěžovatelky vyměřena daň ve výši 7.868.350,- Kč. Odvolání proto tomuto rozhodnutí Finanční ředitelství v Hradci Králové zamítlo. Správní žalobu Krajský soud v Hradci Králové zamítl a napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta i kasační stížnost.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že dodatečně byla vyměřena daň na základě zákonného ustanovení platného pro pozdější období, tedy, že v době, ve které byla dotčena daňovým přezkumem, toto pravidlo neplatilo. V důsledku toho nebyla daň uložena na základě zákona a v souladu s y.

Vzhledem k tomu, že tyto námitky nevzal žádný z orgánů veřejné moci ani ze správních soudů v úvahu, navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí soudů i finančních orgánů zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jak je ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové patrné, proti platebnímu výměru podal odvolání právní předchůdce stěžovatelky. Ten rovněž podal následnou správní žalobu, vedenou pod sp. zn. , o níž krajský soud rozhodl dne 27. března 2003 tak, že rozhodnutí finančního ředitelství zrušil a věc vrátil k novému projednání. Následně vydalo dne 24. března 2004 Finanční ředitelství v Hradci Králové rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. I proti němu podal právní předchůdce stěžovatelky správní žalobu, o které Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 31. ledna 2005, č.j. -71, tak, že opět zrušil rozhodnutí finančního ředitelství. Proti tomuto rozhodnutí však odvolací správní orgán podal kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl dne 26. února 2007, č.j. -98, tak, že rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání Krajskému soudu v Hradci Králové. Následně vydal krajský soud v ústavní stížnosti napadený rozsudek, jímž byla správní žaloba zamítnuta. Zamítnuta byla následně i stěžovatelkou podaná kasační stížnost.

Ústavní stížnost byla založena na tvrzení, že finanční orgány, jakož i správní soudy, posoudily směnečné a finanční transakce stěžovatelky, resp. jejího právního předchůdce, nesprávně. Tuto nesprávnost vyvodila z toho, že v době, pro kterou byla provedena daňová kontrola, nebyl požadavek, na němž byla napadená rozhodnutí založena, výslovně uveden v zákoně č. , o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

Takové tvrzení Ústavní soud nepovažuje za správné. Podle stěžovatelky totiž v právní úpravě platné pro rok 1999 nebyl výslovně definován požadavek, podle kterého lze opravné položky vytvářet pouze k pohledávkám, které jsou řádně zaúčtovány. Jak však správně Nejvyšší správní soud uvedl, jedná se o podstatu vytváření opravných položek, jakožto daňově odečitatelného nákladu. Fakt, že výslovně byla tato okolnost, podstatná pro aplikaci tohoto nástroje v daňovém řízení, uvedena teprve v pozdějším znění zákona, nemůže představovat překážku ve smyslu y.

Stěžovatelka tedy neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem správních soudů v její věci došlo k naříkaným zásahům do základních práv. Jak je z napadených rozhodnutí, i z předloženého spisu patrné, soudy se věcí řádně opakovaně zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru. Ani fakt, že dospěly k závěru odlišnému od právního názoru stěžovatelky, není způsobilý zkrátit stěžovatelku v právu na spravedlivý proces. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu