Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1738/09

Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou, AK se sídlem nám. Starosty Pavla 40, 272 01 Kladno, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2009 sp. zn. a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. května 2009 sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností brojil stěžovatel proti shora označeným soudním rozhodnutím, jimiž byla dle jeho názoru porušena základní práva, jež jsou mu garantována ustanoveními , a d.

Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v tom, že jej Obvodní soud pro Prahu 9 vyslechl v rámci rozhodování o vzetí do vazby bez přítomnosti zvoleného obhájce; ten nebyl o výslechu vyrozuměn. Namísto toho ustanovil obhájcem jiného advokáta. Na nesprávnosti tohoto postupu, který porušuje stěžovatelovo ústavně garantované právo na obhajobu, nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel byl při výslechu poučen, že nezvolí-li si obhájce, bude mu ustanoven. Poučení nebylo v tomto dle stěžovatele na místě, neboť vycházel z toho, že již zvoleného obhájce má, a jako laik nevěděl, že má na jeho nepřítomnost poukazovat. Irelevantní je i skutečnost, že se nejednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu § 36 trestního řádu.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

II.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti ( y). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je kritika postupu soudu prvního stupně, který jej v rámci rozhodování o vzetí do vazby vyslechl bez přítomnosti zvoleného obhájce a z neznámých důvodů mu ustanovil obhájce jiného. Tím mělo být porušeno stěžovatelovo právo na obhajobu v přípravném řízení.

Ústavní soud - aniž by se vyjadřoval ke správnosti (zákonnosti) postupu soudu prvního stupně - konstatuje, že v daném případě nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv. V dané věci totiž nešlo o případ, v němž by obviněný musel mít obhájce již v přípravném řízení; taková situace nastala až vzetím stěžovatele do vazby [§ 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Stěžovatel ani - ač byl řádně poučen - nežádal, aby byl při výslechu jím zvolený obhájce přítomen. V rámci řízení o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby navíc již stěžovatel zvoleným advokátem obhajován byl. K porušení stěžovatelova práva na obhajobu tedy nedošlo.

Stěžovatel rovněž brojil proti tomu, že mu byl soudem prvního stupně po vzetí do vazby ustanoven obhájce jiný. Takovýto postup soudu byl sice s ohledem na fakt, že stěžovatel již obhajován byl, nadbytečný, avšak nikoliv protiústavní.

Ve zbytku Ústavní soud odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze, které se s námitkami stěžovatele zcela dostatečně vypořádává.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. září 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu