Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1135/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Z. K., zastoupeného Mgr. Janem Spáčilem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 35, proti umístění ve Věznici Kuřim, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 30. dubna 2009 a na výzvu doplněnou podáním ze dne 9. června 2009, se stěžovatel domáhá, aby bylo "věznici Kuřim" přikázáno upustit "od zasahování do LZPS zaručeného práva stěžovatele a zařídila nápravu."

2. V ústavní stížnosti konkrétně stěžovatel uvádí, že vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Kuřim. Při zahájení výkonu trestu sdělil, že je nekuřák a že chce být umístěn odděleně od odsouzených kuřáků, jak na to má právo podle , kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, což se však nestalo. Bylo mu sděleno, že tato separace se v uvedené věznici neprovádí a "nekuřáctví je pak problémem jedince, který se neměl nechat zavřít". To potvrdila i ředitelka věznice ve vyjádření k jeho stížnosti, kde výslovně uvedla, že z kapacitních důvodů není pro věznici možné, aby byli nekuřáci ubytováni samostatně od kuřáků. Státní zastupitelství se jeho snahou o zajištění nápravy zabývalo bez toho, že by provedlo vlastní šetření na místě samém. Poukazuje na to, že zákaz kouření na celách ve vnitřním řádu věznice je pravidelně flagrantně porušován a jeho dodržování není nijak zajišťováno a nemůže být ani v podmínkách Věznice Kuřim realizován, neboť na separaci kuřáků od nekuřáků nemá údajně věznice kapacity. Je tak po celou dobu jeho umístění ve Věznici Kuřim vystavován zdravotně velmi rizikovému pasivnímu kouření a nemůže se dovolat ochrany svého základního práva podle d (dále jen " "). Explicitně proti tomuto konkrétnímu zásahu do tohoto práva žádný přímý prostředek ochrany zákon nepřiznává, nicméně z obsahu ustanovení , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že k zajištění nápravy je v tomto konkrétním případě povoláno krajské státní zastupitelství. Proto se obrátil na Krajské státního zastupitelství v Brně a následně na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, kde se ovšem nápravy nedomohl.

3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákona k ochraně práva poskytuje [ zákona č., , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

4. V nálezu

sp. zn.

(ze dne 9. července 2009) Ústavní soud vyložil, že ochrana zdraví před pasivním kouřením spadá na úrovni ústavního pořádku do oblasti základního práva na nedotknutelnost osoby podle y a na úrovni podústavního práva do oblasti ochrany osobnosti podle . Z toho plyne, že procesním prostředkem, který stěžovateli k ochraně práva poskytuje, je občanskoprávní žaloba na ochranu osobnosti. Stěžovatel však netvrdí, že by tohoto procesního prostředku využil, natož že by v řízení o něm docházelo ke značným průtahům [ zákona]. Z podání stěžovatele rovněž nevyplývá, že by jeho stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy [ zákona] a Ústavní soud ani sám také nic takového nezjistil.

5. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj