Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1884/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. H., zastoupeného JUDr. Václavem Kalinou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Písku, Hejdukova 101/2, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. ze dne 22. dubna 2009 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -212 ze dne 9. října 2006 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") se stěžovatel, s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové směnečným platebním rozkazem sp. zn. ze dne 23. srpna 2004 (dále jen "směnečný platební rozkaz") uložil stěžovateli, aby zaplatil do tří dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu žalobci J. F. (dále jen "žalobce") a) směnečný peníz ve výši 3.247.614,- Kč s 6% úrokem p.a. od 1. 6. 2003 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 10.825,- Kč, b) náhradu nákladů řízení ve výši 500,- Kč - SOP za předběžné opatření č. j. -11 (výrok I.) a České republice, na účet Krajského soudu v Hradci Králové, na soudním poplatku částku 130.340,- Kč (výrok II.) nebo aby v téže lhůtě podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které musí být odůvodněny a v nichž musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Poté, co vznesl stěžovatel ve stanovené lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu odůvodněné námitky, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. ze dne 22. března 2006 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně"), že směnečný platební rozkaz se v části o zaplacení částky 750.000,- Kč s 6% úrokem od 1. 6. 2003 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 2.500,- Kč a náhrady nákladů státu ve výši 29.980,- Kč ponechává v platnosti (výrok I.), že směnečný platební rozkaz se v části o zaplacení 2.497.614,- Kč s 6% úrokem od 1. 6. 2003 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 8.325,- Kč, náhrady nákladů řízení ve výši 500,- Kč a náhrady nákladů státu ve výši 100.360,- Kč zrušuje (výrok II.) a že žalobce je povinen zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení 54.680,- Kč (výrok III.). K odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. -212 ze dne 9. října 2006 (dále jen "rozhodnutí odvolacího soudu"), že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení České republice 130.340,- Kč obsažené ve směnečném platebním rozkaze se potvrzuje (výrok I.), že výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně se potvrzuje v části, ve které byl zrušen směnečný platební rozkaz v rozsahu rozhodnutí o zaplacení náhrady nákladů řízení 500,- Kč za předběžné opatření, a že ve zbývající části se výrok III. a výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně mění tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti i v rozsahu směnečného peníze 2.497.614,- Kč se 6% úrokem z této částky od 1. 6. 2003 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 8.325,- Kč a náhrady nákladů státu 100.360,- Kč (výrok II.) a že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 178.482,15 Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud rozsudkem č. j. -246 ze dne 22. dubna 2009 zamítl (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 52.371,90 Kč (výrok II.).

Odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti není třeba rekapitulovat, neboť obsah v záhlaví citovaných rozhodnutí je účastníkům znám a opakování obsahu ústavní stížnosti jednak nemá pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu žádný význam, jednak se námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti shodují s námitkami uplatněnými stěžovatelem již v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které obecné soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v jejich odůvodnění velmi podrobně, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž se vypořádaly též se skutečnostmi dotčenými námitkami uplatněnými stěžovatelem v ústavní stížnosti. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje.

Pokud jde o odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 2004, jedná se ve věci stěžovatele o odkaz nepřípadný. V odkazovaném případě obecné soudy nedostatečným způsobem zjistily skutkový stav věci a nevypořádaly se zásadními námitkami stěžovatele v tomto směru. V projednávaném případě však obecné soudy zjistily skutkový stav naprosto dostatečně a se všemi podstatnými námitkami stěžovatele se řádně vypořádaly.

Ústavní soud uzavírá, že odvolací i dovolací soud rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéy, rozhodnutí těchto soudů, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s jejich závěry, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je podle náhledu Ústavního pouhou polemikou se závěry obecných soudů. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu