Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1436/09

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. F., právně zastoupeného Mgr. Janem Hejdou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Litvínov, Nám. Míru 18, směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru sociálního zabezpečení ze dne 12. února 2004, č.j. OSZ-58313-10/VD-Je-2004, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2008, č.j. -31 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2009, č.j. -60, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na rovnost, stanovené v d (dále jen " "), právo na přiměřené hmotné zabezpečení, zaručené v y a právo na právní pomoc dle y.

Výše uvedeným rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR byl stěžovateli oznámen zánik jeho nároku na příspěvek za službu. Správní žalobu proti tomuto rozhodnutí citovaným usnesením Městský soud v Praze odmítnul. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla kasační stížnost stěžovatele zamítnuta.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že po odchodu ze služebního poměru ze zdravotních důvodů mu byl vyměřen příspěvek, který byl na základě napadeného rozhodnutí ministerstva odebrán. Stalo se tak s odkazem na ustanovení , o služebním poměru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aniž by správní orgán stěžovateli poskytl možnost volby dle ustanovení zákona o služebním poměru.

Správní soud však jeho žalobu odmítl jako nepřípustnou a ani Nejvyšší správní soud nezvrátil podle stěžovatele vadný postup správních orgánů ve věci. Dle y měl Odbor sociálních věcí Ministerstva vnitra ČR, na základě poučovací povinnosti dané v zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů, poskytnout stěžovateli příležitost, aby mohl svá práva hájit a poskytnout mu i poučení, aby pro svoji neznalost právních předpisů neutrpěl v řízení žádnou újmu. S ohledem na uvedené skutečnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v soudním systému. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu správního soudu Ústavní soud shledal, že stěžovateli bylo doručeno rozhodnutí správního orgánu dne 18. února 2004. Jeho dalším procesním krokem bylo podání správní žaloby dne 22. října 2007, aniž by dříve proti rozhodnutí správního orgánu podal odvolání. O možnosti podat odvolání přitom byl v napadeném rozhodnutí řádně poučen a byla mu i sdělena zákonná lhůta 15 dnů ode dne doručení. Za této situace tedy správní soud posoudil správní žalobu jako nepřípustnou.

Opomenutím stěžovatele tedy nebyla věc předložena odvolacímu orgánu a správní soudy neměly za této situace možnost meritorně se jeho podáním zabývat. Rozhodnutí o správní žalobě a rovněž i o následné kasační stížnosti, bylo učiněno v souladu s právními předpisy a Ústavní soud neshledal, že by se správní soudy v rozhodování dopustily jakéhokoliv pochybení. Opomenutí stěžovatele v aplikaci jemu zákonem přiznaných procesních nástrojů není v žádném případě možno hodnotit jako zásah do jeho základních práv ze strany orgánů veřejné moci. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu