Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2299/09

Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. B., zastoupeného JUDr. Petrem Filipkem, advokátem se sídlem Dolní nám. 3, 746 01 Opava, směřující proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 4. 2009 č. j. -373 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2009 č. j. -384, takto:

Ústavní stížnost s e odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení základních práv zakotvených v d (dále jen " ") ve spojení s y a v y ve spojení s y. Porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel spatřuje v tom, že (1) daná věc byla přidělena k projednání a rozhodnutí nepříslušnému senátu, přestože měla být správně v souladu s rozvrhem práce přidělena senátu specializovanému na finanční kriminalitu, a (2) že stěžovateli nebylo vzhledem k souběžně vedeným trestním řízením o stejném skutku umožněno uplatnit práva obviněného, a tak se nemohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí krajský soud zamítl, neboť námitky uvedené v návrhu na vyloučení byly čistě subjektivní, nepodložené a neodpovídaly ani rozvrhu práce u Okresního soudu v Bruntále. Předsedkyně senátu okresního soudu neměla žádný vztah k věci samotné a ani k stěžovatelovi jakožto obžalovanému. Věc jí byla přidělena na základě rozvrhu práce okresního soudu, neboť u tohoto soudu není specializovaný senát pro závažnou majetkovou trestnou činnost.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že jak okresní, tak krajský soud, jejichž rozhodnutí byla napadena, vyřešily všechny námitky stěžovatele způsobem naprosto ústavně konformním. V ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě opakuje tvrzení, která předkládal obecným soudům při námitce na vyloučení předsedkyně senátu z úkonů v trestním řízení, na kterou bylo zodpovězeno při řízení před obecnými soudy. Obecné soudy přesvědčivě odůvodnily, proč nemohlo dojít k rozporu s rozvrhem práce při přidělení dané věci, neboť specializovaný senát pro projednávání trestních věcí dle ust. § 148 tr. z. není u okresního soudu zřízen. Ústavní soud nemohl z tohoto důvodu porušení práva na zákonného soudce přisvědčit, ale naopak rozhodnutím obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Jako evidentně nepatřičná se pak jeví stěžovatelova další námitka stran porušení y, neboť ústavně konformními rozhodnutími obecných soudů ve věci návrhu na vyloučení předsedkyně senátu z projednávání trestní věci stěžovatele stěží mohlo dojít k tomu, že by stěžovatel nemohl uplatnit svá práva na obhajobu v rámci daného trestního řízení.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do ústavním pořádkem zaručených základních práv stěžovatele. Okolnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti, která by vedla ke zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv ( písm. d) y a ), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2009

Vojen Güttler

předseda senátu