Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1359/09

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti INSTALAČNÍ MATERIÁL - HERMAN, s. r. o., IČ: 60743468, se sídlem ve Vyškově, Masarykovo nám. 35, zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, č. j. -273, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 25. 5 2009 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud ústavní stížností směřující proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Brně. Dožaduje se jeho zrušení, neboť se jím cítí být dotčena v právu na soudní ochranu a spravedlivý proces u nestranného a nezávislého soudu, garantovaném d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předmětným usnesením krajský soud rozhodoval v rámci řízení, v němž se stěžovatelka domáhala úhrady své peněžité pohledávky s příslušenstvím, o její námitce podjatosti. Vyslovil, že soudce Okresního soudu ve Vyškově, JUDr. Petr Ševčík, není z projednání a rozhodnutí věci vedené zde pod sp. zn. vyloučen. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka v námitce neuvedla žádné okolnosti, které by prokazovaly nějaký poměr procesního soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům; popsané incidenty se soudcem zůstaly v rovině neprokázaných tvrzení a ostatní námitky mířily na postup soudce v konkrétní projednávané věci, což zákon jako důvod vyloučení soudce zapovídá.

Stěžovatelka s tímto výsledkem nesouhlasí. V ústavní stížnosti podrobně popisuje průběh předmětného řízení s akcentem na okolnosti, které ji vedly ke vznesení námitky podjatosti. Opakovaně si stěžovala předsedovi okresního soudu, že jmenovaný soudce svou nečinností působí v řízení průtahy, čemuž předseda soudu jednou zcela a podruhé částečně přisvědčil. Se soudcem měla opakovaně incident při uplatnění práva nahlédnout do spisu; obecný zmocněnec stěžovatelky pak podal v souvislosti s jednou z těchto událostí na soudce trestní oznámení. Ze strany soudce stěžovatelka cítí nepřátelství, není vůči ní nestranný. Jeho chování k obecnému zmocněnci i jejímu advokátu toto přesvědčení ještě zvýrazňuje. Protože podle názoru stěžovatelky stačí k vyloučení soudce pouhá pochybnost o jeho nestrannosti, je napadené rozhodnutí krajského soudu vadné. Navíc se krajský soud důsledně nezabýval jejími námitkami a neprovedl nejmenší dokazování.

Soudce zpravodaj tak jako v jiných případech primárně zkoumal, zda ústavní stížnost vedle formálních náležitostí vyžadovaných , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), splňuje též podmínku přípustnosti.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle ustanovení lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce. Okolnost, že již bylo v řízení samostatně rozhodnuto k námitce účastníka tak, že soudce není vyloučen z projednávání věci, nebrání tomu, aby byla opětovně uplatněna v odvolacím řízení jako odvolací důvod. Podle lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, jímž bylo řízení skončeno, žalobou pro zmatečnost, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící. I zde platí, že tento důvod zmatečnosti není nikterak závislý na tom, zda v řízení bylo (a jak) rozhodováno o účastníkem vznesené námitce podjatosti. Připouští-li možnost napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, musí k tomu, zda ve věci nerozhodoval vyloučený soudce, přihlížet i Nejvyšší soud ( ).

V posuzované věci stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení, jímž bylo samostatně rozhodnuto o její námitce podjatosti. Možnost namítat podjatost soudců rozhodujících její věc jí tak zůstává zachována i nadále, a to přinejmenším v rámci odvolání či žaloby pro zmatečnost rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno. Dokud stěžovatelka tento opravný prostředek obsahující argument podjatosti soudce nevyčerpá, je nutno její ústavní stížnost hodnotit jako předčasnou, a tedy ve smyslu ustanovení nepřípustnou.

Závěrem soudce zpravodaj konstatuje, že při posuzování předmětné ústavní stížnosti bral v úvahu i usnesení

sp. zn.

, jímž byl odmítnut obdobný, shodně zdůvodněný návrh stěžovatelky směřující proti rozhodnutí o námitce podjatosti jmenovaného soudce, vznesený ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna. 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj