Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1871/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele IMCD Czech Republic a.s., se sídlem Vsetín, Jasenice 711, zastoupeného Jiřím Drápalem, advokátem ve Vsetíně, Horní náměstí č.p. 12, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2009, č.j. -29 (v ústavní stížnosti nepřesně uvedeno -29) a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 3. 2009, č.j. -21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených usnesení obecných soudů. Opírá ji zejména o následující důvody:

Stěžovatel (v řízení před obecnými soudy žalobce) podal proti vedlejšímu účastníkovi v řízení o ústavní stížnosti (v řízení před obecnými soudy žalovanému) žalobu z důvodu neuhrazení faktury. Po uhrazení dlužné částky vzal stěžovatel žalobu zpět a požadoval náhradu nákladů řízení. Okresní soud v Nymburce svým usnesením ze dne 30. 3. 2009, č.j. - 21 řízení zastavil (výrok I), rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok II) a že se žalobci vrací soudní poplatek (výrok III). Proti výroku II citovaného usnesení okresního soudu se vedlejší účastník (dříve žalovaný) odvolal (a navrhoval, aby mu krajský soud vůči stěžovateli přiznal jak náklady nalézacího řízení, tak i odvolacího řízení). Krajský soud odvolání vedlejšího účastníka nevyhověl. Usnesením ze dne 14. 5. 2009, č.j. -29 rozhodl tak, že napadený výrok II citovaného usnesení okresního soudu potvrzuje s tím, že ve zbývajících výrocích I a III zůstává usnesení soudu prvého stupně nedotčeno. Žádnému z účastníků řízení pak nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatel citovaná usnesení okresního soudu a krajského soudu napadá ústavní stížností proto, že mu sice okresní soud přiznal náhradu nákladů nalézacího řízení v plné výši, avšak své rozhodnutí založil na špatném výpočtu. Krajský soud pak nejenže rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů nalézacího řízení potvrdil, ale dokonce v odůvodnění svého usnesení konstatuje, že výpočet je věcně správný. S tím stěžovatel nesouhlasí, což opírá o v ústavní stížnosti provedený matematický výpočet náhrady nákladů nalézacího řízení. Stěžovatel se v této souvislosti domnívá, že chybným výpočtem náhrady nákladů nalézacího řízení bylo porušeno jeho základní subjektivní právo garantované a d (dále jen " ").

II.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Podle ustanovení ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje ustanovení , které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, plyne, že stěžovatel proti prvostupňovému rozhodnutí okresního soudu nepodal odvolání; odvolal se pouze vedlejší účastník. Stěžovatel tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje. Nadto, podle přesvědčení Ústavního soudu, není v projednávané věci stěžovatele splněno ani shora zmíněné kritérium podstatného přesahu jeho vlastních zájmů (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol: s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387). Ostatně, sám stěžovatel se tohoto ustanovení ani nedovolává.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2009

Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj