Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1589/09

POZNÁMKA: ROZHODNUTÍ BYLO ZRUŠENO USNESENÍM ZE DNE 21. LEDNA 2014

SP. ZN.

.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. Č., zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem Praha 1 - Malá Strana, Újezd 19, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, čj. - 137, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozhodnutí. Tvrdil, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv, zaručených a 3 a d (dále " ").

Podle stěžovatele Městský soud v Praze (dále "odvolací soud") rozhodl v extrémním rozporu s principem spravedlnosti, neboť mu s odkazem na a , , ve znění pozdějších předpisů (dále " "), nepřiznal náhradu nákladů řízení, přestože Státní fond životního prostředí ČR (dále "žalobce") neměl v souzené věci úspěch a své právo, z důvodu promlčení závazku, uplatňoval zjevně neúspěšně. Stěžovatel však bez ohledu na zjevně neúspěšný žalobní návrh žalobce musel na ochranu svých práv vynaložit značné prostředky. Odvolací soud tak neposoudil všechny okolnosti, ze kterých by bylo možno vyvozovat existenci důvodů zvláštního zřetele hodných podle a nedal stěžovateli žádný procesní nástroj, aby se k eventuálnímu uplatnění moderačního práva vyjádřil a mohl k němu vznášet tvrzení a uplatňovat důkazy, jak vyplývá z . Skutečnost, že žalobce byl v rámci konkurzního řízení společnosti Suprex spol. s r. o. uspokojen jen minimálně, nelze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné podle .

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že žalobou, podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, se žalobce domáhal vůči stěžovateli uhrazení částky 33,160.292,84 Kč s úrokem z prodlení a penále za každý den prodlení z v žalobě specifikovaných částek a období, z titulu ručitelského prohlášení k zástavní smlouvě uzavřené dne 26. června 1999, pod č. 07779427-Z2, kterým stěžovatel ručil za splnění závazku společnosti Suprex spol. s r. o. Po vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi byla žaloba postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který dne 27. 4. 2007 platebním rozkazem uložil stěžovateli zaplatit žalobci částku 33,160.292,84 Kč s příslušenstvím. Po odporu stěžovatele bylo řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 ukončeno rozsudkem ze dne 30. 4. 2007, čj. - 74, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33,144.542,84 Kč s příslušenstvím a soudní poplatek ve výši 1,000.000,-- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze, rozsudkem ze dne 12. 2. 2009, čj. - 137, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve vyhovujícím výroku (ad. I.) žalobu zamítl, v nákladovém výroku (ad. II.) povinnost k zaplacení soudního poplatku stěžovateli neuložil a konečně nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (ad. III).

III.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích ustáleně judikuje, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu y. To platí i pro interpretaci příslušných ustanovení procesních předpisů upravujících náklady řízení a jejich náhradu. Proto Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení - tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy zásadně podružné - postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo, např. právo na rovnost účastníků řízení ve smyslu y (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, ze dne 3. 5. 2006,

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2007,

sp. zn.

, ze dne 3. 5. 2007,

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2006 a další).

Otázka nákladů řízení tak může dosáhnout ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a námitkami v ní uplatněnými, dospěl k závěru, že k takové situaci v případě stěžovatele zjevně nedošlo a ústavní stížnost je tak neopodstatněná.

Stěžovatel porušení svých shora uvedených práv spatřuje ve výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým mu, s odkazem na , nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Relevantní literatura v souvislosti s použitím uvádí, že při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další" (viz Bureš, J., Drápal, L. Krčmář, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str.673 - 674).

V rozhodnutí

sp. zn.

, ze dne 5. 11. 2008, Ústavní soud konstatoval, "že ustanovení neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod."

Zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, proto by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci , jenž tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit, tak, že nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné.

V projednávaném případě však nelze dovodit, že by Městský soud v Praze o použití rozhodl, aniž by se zabýval veškerými okolnostmi případu. V rámci své úvahy posuzoval jak celkovou výši nákladů řízení, tak i majetkové poměry účastníků řízení a možný dopad přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u toho kterého účastníka. Jeho postup je též dostatečně přesvědčivě odůvodněn, přičemž z odůvodnění jeho rozsudku srozumitelně vyplývá, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil. Jeho závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli v situaci, kdy jako tehdejší statutární orgán společnosti Suprex spol. s r. o. získal od žalobce mnohamilionovou částku, splacenou pouze z minimální části v rámci konkurzního řízení, by odporovalo dobrým mravům, nelze z hlediska výše uvedeného (okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, které vedly k soudnímu uplatnění nároku), z ústavněprávního hlediska cokoli upřít.

Z výše uvedených důvodů proto jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu