Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1567/09

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem v Ostravě, Dvořákova 26, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2009 č. j. -24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 12. 6. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2009 č. j. -24. Dle stěžovatele bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, resp. právo na přístup k soudu v důsledku neustanovení zástupce. Stěžovatel konkrétně namítl, že odvolací soud jej vyzval ke sdělení, jak bylo naloženo s částkou vyplacenou státem stěžovateli na náhradě škody, avšak po sdělení stěžovatele soud potvrdil prvostupňové usnesení s poukazem na dostatečný pravidelný příjem stěžovatele (plný invalidní důchod) a s tím, že nelze přihlížet k dluhům stěžovatele. Stěžovatel namítá, že závěr odvolacího soudu o tom, že nelze přihlížet k dluhům, nemá oporu v zákoně, představuje nesprávnou interpretaci , a tím i odepření přístupu k soudu.

Z předložené kopie napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 2. 2009 č. j. -15 zamítl žádost stěžovatele (žalobce) o ustanovení zástupce z řad advokátů. K odvolání stěžovatele prvostupňové rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 5. 2009 č. j. -24. Oba soudy dospěly k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tím ani jednu z podmínek pro ustanovení advokáta ( a ). Tento závěr soudy dovodily ze zjištění, že stěžovatel pobírá invalidní důchod ve výši 9 052,- Kč, resp. 7 780,- Kč z důvodu exekučního srážení dluhu u ČSOB, a. s., nemá žádné vyživovací povinnosti, a bylo mu vyplaceno odškodnění (imateriální zadostiučinění) státem dne 17. 8. 2005 ve výši 155 000,- Kč, které daroval příbuzným, a dne 8. 9. 2007 ve výši 53 000,- Kč, které spotřeboval k podání žalob u soudu. Prvostupňový soud navíc uvedl, že není zřejmé, v jaké věci konkrétně stěžovatel usiluje o ustanovení zástupce, když toliko obecně poukazuje na nároky na náhradu škody za průtahy ve spisech u Okresního soudu v Ostravě.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů; jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Děje se tak zejména v případech, kdy právní závěry obecného soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody. Takový exces však Ústavní soud v dané věci neshledal.

Stěžovatel se v podstatě dovolává práva na přístup k soudu tím, že tvrdí odepření práva na právní pomoc. Článek 37 odst. 2 d zakotvuje právo na to, aby se každý mohl nechat v řízení zastupovat osobou s právnickým vzděláním, která účastníku poskytne potřebnou právní pomoc tam, kde je jí potřeba. Toto právo však neobsahuje požadavek na to, aby právní pomoc byla zajištěna rozhodnutím soudu a bezplatně. Ustanovení advokáta dle není pravidlem, naopak jde o postup, jenž má chránit ty účastníky řízení, kterým osobní a majetkové poměry neumožňují hradit si náklady právního zastoupení (jde v podstatě o umožnění přístupu k soudu i sociálně "slabším"). Porušením práva na právní pomoc ve smyslu d proto není, zamítnou-li obecné soudy žádost účastníka o ustanovení zástupce tam, kde se řádně zabývaly poměry účastníka (účastník však nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno) a své závěry, že účastník nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta, řádně odůvodní.

Tak tomu bylo i v dané věci. Obecné soudy evidentně řádně posoudily skutečnosti, které stěžovatel uvedl na podporu své žádosti o ustanovení advokáta. Ústavní soud má za to, že soudy dostatečně odůvodnily svůj závěr, že stěžovatel není osobou, jež by z důvodů sociálních nemohla uplatnit své právo u obecného soudu bez ustanoveného advokáta, resp. osobou, jež by splňovala podmínky pro ustanovení advokáta. Na základě námitek stěžovatele poukazuje Ústavní soud na to, že na závěr odvolacího soudu o nemožnosti přihlížet k dluhu stěžovatele nelze (v této věci) nahlížet izolovaně od ostatních zjištěných skutečností, jak jsou výše uvedeny (ať již tyto skutečnosti stěžovatel soudu sdělil v prohlášení o osobních a majetkových poměrech nebo později v odpovědi na výzvu soudu). Neustanovení advokáta soudem přitom ještě nepředstavuje zamezení právní pomoci zástupcem zvoleným stěžovatelem.

Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, resp. na přístup k soudu, proto postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu