Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2055/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. -24, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení "zaručeného práva na vynesení spravedlivého rozsudku" "zaujal stanovisko" k napadenému rozhodnutí krajského soudu, vydaného v jeho důchodové věci. V podrobnostech pak uvádí, že mu jde o "formu a zákonnost, kterou soudkyně použila ve výrokové části", jelikož své rozhodnutí obhajuje "za pomoci lživých a vylhaných údajů". Též namítá, že "rozhodovací činnost ČSSZ" neodpovídá závěrům k nimž dospěl ve svých nálezech Ústavní soud, což se - podle něj - může týkat i jeho případu.

Z ústavní stížnosti se podává, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatele dle a násl. , podané proti rozhodnutí správního orgánu (zde ČSSZ) v jeho důchodové věci.

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [ písm. d) y]; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je však zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení a násl. .

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

V obecné rovině není pochyb, že kasační stížnost podle a násl. je procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti "vyčerpán" být musí; je přitom nerozhodné, že stěžovatel usuzuje, že tato "zákonná podmínka" (zde konkrétně co do lhůty dvou týdnů k jejímu podání) je "pro občana diskriminující".

Proto i zde platí, že byla-li stěžovateli otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle , a ten jinak přípustnou kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu nepodal (popř. nebylo-li o ní dosud kasačním soudem rozhodnuto), nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení .

Je přitom zjevné, že o situaci podle , kdy vyčerpat všechny jinak dostupné procesní prostředky netřeba, v tomto případě nejde.

Ústavní stížnost je tudíž ve smyslu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle téhož zákona odmítl.

Z řečeného se současně podává, že Ústavnímu soudu nepřísluší "zaujímat" k rozhodnutí krajského soudu, resp. k jeho zákonnosti, jakékoliv "stanovisko", resp. se vyjadřovat k argumentaci, obsažené v jeho odůvodnění.

Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval žádné důsledky z nedostatku povinného zastoupení stěžovatele, neboť ani odstranění tohoto procesního nedostatku by se dovozených závěrů nemohlo objektivně jakkoliv dotknout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2009

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj