Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
63333.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 2035/09
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci navrhovatele správce konkurzní podstaty úpadce NEVA - NEKUD & MÜLLER, spol. s r. o., se sídlem Husova 537, Kardašova Řečice, Daniela Korčáka, zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2008 sp. zn. 13 Cm 1555/2007 , rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2008 č. j. 15 Cmo 188/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1013/2009 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 31. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu .
II.
Stěžovatel směřuje svoji ústavní stížnost jednak proti rozsudku krajského a vrchního soudu a jednak proti usnesení Nejvyššího soudu. Z posledně uvedeného rozhodnutí vyplývá, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro nepřípustnost, neboť nebyl naplněn dovolací důvod dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř. "). Z odůvodnění je dále zřejmé, že stěžovatel vznesl pouze jedinou dovolací námitku, vztahující se k dovolacímu důvodu dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , kterou však nemá u dovolání přípustného toliko dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. k dispozici. Ve svém návrhu stěžovatel tuto skutečnost nijak nezpochybňuje a Ústavní soud tak nemá důvod o obsahu podaného a Nejvyšším soudem posouzeného dovolání jakkoli pochybovat.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ustanovení § 72 odst. 4 citovaného zákona pak pamatuje na situaci, kdy mimořádný opravný prostředek byl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících pouze na jeho uvážení; v takovém případě lhůta k podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, počíná běžet dnem následujícím po doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatel sice podal dovolání, ovšem tento mimořádný opravný prostředek byl využit toliko formálně. To znamená, že stěžovatel podal dovolání z jiného, než zákonem vymezeného důvodu, o němž byl řádně poučen již vrchním soudem. V důsledku uvedených skutečností pak nelze na případ stěžovatele aplikovat zmiňované ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu , což činí ústavní stížnost v části napadající rozsudek krajského soudu a rozsudek vrchního soudu opožděně podanou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, tj. 22. 11. 2008 a ke dni podání ústavní stížnosti již marně uplynula. Co se týče napadeného usnesení Nejvyššího soudu, nutno konstatovat, že citovaný soud se řádně věnoval otázce přípustnosti dovolání a stěžovatel sám závěry tohoto soudu v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zčásti návrh podaný opožděně [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ] a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu