Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2000/09

Ústavní soud rozhodl o návrhu B. V., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým podáním obrátil na Ústavní soud a požádal, aby Ústavní soud vydal nález ve znění: "ČR zastoupené SZ se ukládá plnit zákonné povinnosti dané zák. č. 283/93 sb. to je šetřit tr činy oznámené stěžovatelem a postihnout pachatelé daných tr. činů."

Stěžovatelovo podání vykazovalo řadu formálních a obsahových vad (stěžovatel kupř. nebyl zastoupen advokátem).

Z evidence rozhodnutí Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal množství návrhů, přičemž ve valné části těchto případů ani po výzvě soudce zpravodaje k odstranění vad návrhu nedošlo. Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech stěžovatele je zřejmé, že stěžovatel ignoruje požadavek povinného zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti má mít řádná ústavní stížnost. Tyto požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již od 29. 5. 2002.

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě identických případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli podmínku, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým.

Proto soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Lze dodat, že shodně postupoval Ústavní soud v mnoha jiných usneseních (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

).

Pouze nad rámec Ústavní soud uvádí, že dle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 y a v článku 2 odst. 2 d, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Dle ustanovení y je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Pokud jde o ústavní stížnosti, je působnost Ústavního soudu vymezena v písm. d) y tak, že Ústavní soud je oprávněn v řízení o ústavní stížnosti posoudit jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu nařídit orgánům činným v trestním řízení provedení blíže nespecifikovaných úkonů, čehož se domáhá stěžovatel. Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti příslušný pouze k rozhodnutí o zrušení konkrétního individuálního právního aktu, nebo k vydání zákazu pokračovat v zásahu orgánu veřejné moci, který musí být specifikován.

S ohledem na uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele dle ustanovení , o Ústavním soudu odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2009

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj