Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 527/06

Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele S. D., zastoupeného JUDr. Vladislavem Petrů, advokátem se sídlem Na Pískách 49, Praha 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -33 ze dne 30. 5. 2006 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -26 ze dne 3. 5. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 8. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. -26 ze dne 3. 5. 2006 bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti České republice - Ministerstvu vnitra ČR (dále jen "vedlejší účastník") o zaplacení 400 000 Kč, přičemž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") č. j. -33 ze dne 30. 5. 2006 bylo rozhodnutí městského soudu potvrzeno.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, vyplývajících z d (dále jen " "), a to zejména v jeho odst. 3. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že se žalobou podanou u městského soudu domáhal vůči vedlejšímu účastníkovi kompenzace nemajetkové újmy dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jíž utrpěl při neoprávněném policejním zákroku v jeho bytě, při němž s ním bylo za přítomnosti členů jeho rodiny hrubě zacházeno a následně byl příslušníky Policie ČR před zraky sousedů eskortován k soudní psycholožce. Stěžovatel měl za to, že jeho žaloba měla být osvobozena od soudního poplatku, neboť jejím předmětem byla náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem [ , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Právní názor vrchního soudu, dle nějž v režimu nelze uplatňovat nárok na náhradu nemajetkové újmy, označil stěžovatel za nesprávný a poukázal na novelizaci provedenou Akceptace právního názoru vrchního soudu by znamenala, že by základní lidská práva, a mezi nimi zejména právo na čest a lidskou důstojnost, byla fakticky nevymahatelná. Stěžovatel konstatoval, že měl jako invalidní důchodce příjem 8 400 Kč měsíčně, přičemž soudní poplatek činil v projednávané věci 16 000 Kč, což jej, společně s náklady na právní zastoupení, významně omezilo v právu na přístup k soudu. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud usnesení vrchního soudu č. j. -33 ze dne 30. 5. 2006 a usnesení městského soudu č. j. -26 ze dne 3. 5. 2006 svým nálezem zrušil a aby mu přiznal náhradu nákladů právního zastoupení dle (míněn zřejmě ) .

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření účastníků řízení.

Vrchní soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dále uvedl, že z vylíčení rozhodných skutečností v žalobě vyplynulo, že stěžovatel uplatnil mimo jiné i nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích za porušení jeho cti, důstojnosti a integrity při zákroku příslušníků Policie ČR dne 7. 3. 2005. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), městský soud proto postupoval správně, když jej vyzval k uhrazení soudního poplatku, neboť na řízení o žalobě na ochranu osobnosti se osvobození od soudních poplatků nevztahuje. Jelikož stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, bylo řízení usnesením městského soudu č. j. -26 ze dne 3. 5. 2006 zastaveno. To ovšem nevylučuje, aby se stěžovatel domáhal náhrady škody dle ve smyslu vymezení pojmu škody, jak jej chápe Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, k takovému řízení je však v prvním stupni věcně příslušný okresní soud. Poukazoval-li stěžovatel na své majetkové poměry, které mu neumožňovaly soudní poplatek uhradit, nelze pominout, že stěžovatel mohl požádat o osvobození od soudních poplatků dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), což však neučinil. Dle přesvědčení vrchního soudu byla z výše uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele nedůvodná. Městský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Na vyjádření vrchního soudu reagoval stěžovatel replikou, v níž konstatoval, že uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích v souladu s novelou provedenou , neboť v době platnosti novely již měl podánu stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. V době podání žaloby však ještě nebyl účinný, proto se stěžovatel opřel o ustanovení , odkazující na obecnou úpravu obsaženou v . Stěžovatel přitom splnil veškeré předpoklady pro uplatnění nároku, když jej nejprve neúspěšně předjednal s ministerstvem vnitra. nyní výslovně umožňuje uplatnit nárok na nemajetkovou újmu v penězích v , je proto zcela zřejmé, že stěžovatel je od soudního poplatku osvobozen; bylo proto nadbytečné, aby o osvobození zvláště žádal. Má-li soud za to, že není soudem věcně příslušným, dle postoupí věc soudu příslušnému, aniž by žalobce ztratil lhůtu k podání návrhu. Ve věci stěžovatele je přitom právě s ohledem na věcná příslušnost nejasná. Stěžovatel požádal o urychlené vydání rozhodnutí, neboť se v důsledku neúspěšných soudních sporů dostal do finanční tísně a je i se svou rodinou ohrožen bezdomovectvím, a s poukazem na svou tíživou sociální situaci zopakoval žádost o úhradu nákladů právního zastoupení.

III.

Ústavní soud následně přistoupil k přezkumu napadených rozhodnutí, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout.

Jak Ústavní soud zjistil z příloh ústavní stížnosti, stěžovatel v žalobě ze dne 8. 2. 2006 výslovně uvedl: "Zde uplatňuje žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích dle , kterou odhaduje cca ve výši 300 000 Kč". Jestliže obecné soudy interpretovaly žalobu v této části tak, že se stěžovatel domáhal nároků z práva na ochranu osobnosti ve smyslu a násl. , nelze jim v tomto ohledu nic vytknout. Ani odkaz na , který v žalobě odkazu na předcházel, nemohl v tomto ohledu nic změnit, neboť ustanovení nerozšiřuje okruh nároků, uplatnitelných vůči státu dle , nýbrž toliko zakládá subsidiaritu pro vztahy v tomto zákoně alespoň rámcově upravené. Ústavní soud je povolán z titulu svého postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti korigovat pouze nejvýznamnější excesy, mající za následek porušení ústavně zaručených práv. O takový případ se však v projednávané věci zjevně nejednalo, neboť závěry obecných soudů o povaze uplatněného nároku, z nějž byla odvozena povinnost stěžovatele uhradit soudní poplatek, měly dostatečnou oporu v obsahu žalobního návrhu. Jestliže měl stěžovatel v úmyslu žalovat vedlejšího účastníka o náhradu nemajetkové újmy toliko v režimu , jak vyplývá z jeho ústavní stížnosti, pak je nutno konstatovat, že tuto svou vůli dostatečně určitě neprojevil ve svém žalobním návrhu, jak zřejmo z výše uvedeného, což bylo pro posouzení věci rozhodující. Městský soud tedy nepochybil, když stěžovatele nejprve vyzval k uhrazení soudního poplatku a následně pro jeho nezaplacení řízení o žalobě zastavil. Měl-li stěžovatel za to, že jeho majetkové poměry mu neumožňují soudní poplatek uhradit, mohl, jak již uvedl ve svém vyjádření vrchní soud, požádat o osvobození od soudního poplatku. Ústavní soud tedy nemohl stěžovateli přisvědčit ani v tom, že mu byla z majetkových důvodů odňata možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Jelikož Ústavní soud neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle . Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, nebylo s ohledem na znění možno přiznat stěžovateli náhradu nákladů právního zastoupení.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu