Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1773/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. J., zastoupeného JUDr. Ladislavem Lamačem, advokátem se sídlem Palackého 4, Olomouc, proti jinému zásahu Úřadu pro ochranu osobních údajů v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by vyslovil, že „Nakládání s údaji o podnikatelských subjektech (právnických nebo fyzických osobách) je zpracováním osobních údajů ve smyslu přísl. ustanovení , o ochraně osobních údajů , v platném znění, se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Dohled nad touto činnosti je v kompetenci Úřadu pro ochranu osobních údajů, se sídlem Praha – Holešovice, Pplk. Sochora 727/27.“

Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení návrhu, je povinen přezkoumat, zda návrh, co do svého vlastního obsahu a náležitostí, splňuje formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem umožňující jeho věcné projednání, tj. mimo jiné i to, zda a proti jakému zásahu orgánu veřejné moci směřuje a jakým způsobem je specifikováno, čeho se navrhovatel domáhá.

Ústavní soud totiž, jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), je povinen při své činnosti respektovat též jednu ze základních zásad právního státu, jíž je uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon ( y ČR, d). Vycházeje z tohoto obecného východiska, posuzoval v těchto intencích i nyní projednávaný případ.

Dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. V posuzované věci, s ohledem na navrhovaný petit, je z hlediska kompetenčního určující i a b) citovaného zákona, dle něhož, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle písm. d) y ČR, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Domáhá-li se tedy stěžovatelka vydání rozhodnutí, jímž by Ústavní soud vyslovil to, co uvádí v petitu ústavní stížnosti, je nutno dovozovat, že se v daném případě jedná o návrh, resp. takovým způsobem formulovaný petit, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat, resp. k vydání jemu korespondujícího rozhodnutí, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, není oprávněn.

Proto soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

II.

I kdyby Ústavní soud odhlížel od jednoznačně a jasně formulovaného petitu ústavní stížnosti stěžovatele, nelze přehlédnout, že stěžovatel odvozuje dotčení svých základních práv a svobod od dopisu Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 30. 10. 2008 (pod č. j. VER-5745/08-3/TUS) a od dopisu ze dne 7. 11. 2008 (pod č. j. VER-5745/08-7/TUS), v němž Úřad pro ochranu osobních údajů (mj.) uvádí, že č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není aplikovatelný na věc stěžovatelem předloženou a že zde není dána ani kompetence Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tyto dopisy stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatele, podaná k poštovní přepravě až dne 7. 7. 2009, je tudíž podaná zjevně po 60denní lhůtě ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho základních práv či svobod dozvěděl, tj. po lhůtě zákonem stanovené k podání ústavní stížnosti proti tzv. jinému zásahu (srov. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). I z tohoto důvodu by musela být odmítnuta [ cit. zákona].

III.

Nadto, stěžovatel se domáhá v ústavní stížnosti ochrany před státním orgánem, tj. ochrany svých veřejných subjektivních práv (tedy práv, jichž adresátem je stát, včetně práv základních). Podstatou ústavní stížnosti je totiž polemika s názorem Úřadu pro ochranu osobních údajů, dle kterého není dána kompetence tohoto úřadu ve věci stěžovatelem předložené.

Poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům je však v prvé řadě úkolem správního soudnictví (srov. též kupř. nebo věta první y a a 2 y). Smyslem správního soudnictví je ochrana veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob v podstatě proti nezákonnému počínání v oblasti veřejné správy. Ve správním soudnictví lze přitom napadnout nejen rozhodnutí správního orgánu, nýbrž i nezákonný zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu, který není rozhodnutím (srov. a násl. ). Rozsudkem pak správní soud zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem (srov. ).

Stěžovatel však netvrdí a z předložených listin ani jinak nevyplývá, že by se před podáním ústavní stížnosti domáhal nastíněnou (procesní) cestou svého tvrzeného nároku, tj. cestou správního soudnictví. Na ústavní stížnost je proto třeba pohlížet i ve smyslu jako na nepřípustnou, poněvadž stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně práva poskytuje. I z tohoto důvodu by musela být odmítnuta [ cit. zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2009

Vojen Güttler

soudce zpravodaj