Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1978/09

Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., právně zastoupeného Mgr. Ing. Táňou Hostašovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. prosince 1998 č. j. -17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu prostřednictvím veřejné datové sítě s platným kvalifikovaným certifikátem dne 27. července 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené a d a a 96 y.

Okresní soud v Ústí nad Labem svým výše uvedeným rozhodnutím uložil stěžovateli v roli "odpůrce" povinnost zaplatit 13 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % od 9. listopadu 1995. Protože se soudu nepodařilo zjistit tehdejší pobyt odpůrce, byl mu podle ust. , , ve znění tehdejších předpisů (dále jen " "), ustaven pro účely zastupování při soudním řízení opatrovník, který proti rozhodnutí soudu nevyužil žádného ze zákonných opravných prostředků. O existenci dotčeného rozsudku, jenž nabyl právní moci dne 17. února 1999, se stěžovatel údajně dozvěděl až poté, co mu byl dne 28. června 2009 exekutorem odstaven bankovní účet.

Stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces zakládá na zpochybnění platnosti doručení rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem. Doručení bylo dle stěžovatele neúčinné, neboť nalézací soud jej provedl doručením soudem ustavenému opatrovníku z řad pracovníků soudu vyšší instance, který nebyl s to aktivně chránit zájmy stěžovatele. Obecný soud však údajně pochybil již při ustanovení opatrovníka, když opomněl oslovit příbuzné stěžovatele, jejichž trvalý pobyt mu byl znám. Další argument stěžovatele spočívá v kritice postupu soudu, který si před svým konečným jednáním v dané věci neověřil, zda trval důvod pro zřízení opatrovníka a ignoroval skutečnost, že stěžovatel v mezidobí nahlásil trvalé bydliště v jiném místě, na němž se zdržoval.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, dospěl k závěru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou, a to z toho důvodu, že novelou - , byly vytvořeny podmínky pro podání žaloby pro zmatečnost, neboť podle ust. účastník řízení může žalobu podat, pokud mu byl ustanoven opatrovník z důvodu jeho neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle lze žalobu pro zmatečnost podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle čl. II bod 11 lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle čl. XXVII předmětného zákona nabývá tento zákon (v relevantních částech) účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tj. dnem 1.7.2009.

Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel má k dispozici k ochraně svého práva žalobu pro zmatečnost, kterou dosud nevyčerpal. O té se sice sám ve svém návrhu zmiňuje jako o možném prostředku k ochraně svého práva, jeho nevyužití odůvodňuje odkazem na uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Svrchu zmíněnou novelu však nebere do úvahy. Ústavnímu soudu za popsané situace nezbylo než stěžovatelův návrh odmítnout podle ust. ve spojení s ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2009

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj