Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1624/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci stěžovatele P. B., právně zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, Bolzanova 1, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 2. 2007 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2005 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 6. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. uznán tím, že fyzicky a verbálně napadl svého souseda J. S. O odvolání proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec tak, že pouze zrekapituloval provedené důkazy a následně jej zamítl.

Proti výše uvedeným rozhodnutím podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu, které však bylo odmítnuto, neboť bylo shledáno nepřípustným. Nejvyšší soud však nepřezkoumal věc meritorně, protože dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno proti rozsudku soudu odvolacího, ale toliko proti soudu prvního stupně. Tento postup považuje stěžovatel za ryze formalistický. Je sice pravdou, že stěžovatel nechal vypracovat dovolání v době, kdy ještě neměl k dispozici rozhodnutí odvolacího soudu, ale v závěru svého dovolání navrhuje zrušit jak rozsudek okresního soudu, tak i usnesení krajského soudu. Z toho je patrné, že jeho dovolání směřovalo i proti rozhodnutí krajského soudu. Pokud stěžovatel v dovolání argumentoval proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tak tomu bylo především z toho důvodu, že jedině toto rozhodnutí obsahovalo věcné zdůvodnění rozsudku, jedině toto rozhodnutí obsahovalo právní zdůvodnění a jedině s rozsudkem okresního soudu bylo možné polemizovat, neboť usnesení krajského soudu bylo prosto jakékoli věcné i právní argumentace a nebylo řádně zdůvodněno. V dalším pak stěžovatel polemizuje s důkazy a jejich hodnocením provedených obecnými soudy.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-

-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Dle náhledu Ústavního soudu je v předmětném případě třeba se zabývat v prvé řadě napadeným usnesením Nejvyššího soudu, neboť toto je klíčem k přezkoumání rozhodnutí nižších soudů. Z odůvodnění usnesení je zřejmé, že Nejvyšší soud vyšel při svém rozhodování ze skutečnosti, podle níž brojil stěžovatel ve svém návrhu výlučně proti rozsudku okresního soudu. Napadl toliko skutkové a právní závěry učiněné soudem prvního stupně, aniž by jejich prostřednictvím brojil proti rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž žádné vady nevytkl.

Dovolání k Nejvyššímu soudu představuje mimořádný opravný prostředek, pro jehož uplatnění musí být ze strany navrhovatele naplněny základní formální předpoklady. Jednou z takovýchto podmínek řízení je též obligatorní zastoupení advokátem, přičemž důvody pro tento postup lze hledat jednak v řadě odlišností řízení samotného a jednak v požadavku na kvalifikovanou právní pomoc, která by měla zajistit odbornou úroveň podání. Odhlédnuto od toho, že z dovolacího petitu není po formálně právní stránce zřejmé, které rozhodnutí má být zrušeno, lze jen stěží považovat uvedení takového rozhodnutí v dovolacím petitu za dostatečný důvod pro jeho zrušení. Jinými slovy řečeno materiální stránka "napadeného" rozhodnutí zůstala v projednávaném případě zcela stranou a Nejvyššímu soudu tak na jeho postupu není čeho vytknout.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Zmíněným vyčerpáním opravných prostředků nelze tedy rozumět toliko jejich formální podání, ale též jejich materiální naplnění, které může vést, alespoň v teoretické rovině, ke změně dosavadního procesního stavu řízení. Jak plyne již z výše uvedeného, podané dovolání tyto podmínky nesplňovalo a nebylo lze na něj nahlížet jako na využitý opravný prostředek ve výše formulovaném smyslu. Jelikož dovolání není v tomto případě nutnou podmínkou k podání ústavní stížnosti, Ústavní soud ji ve vztahu k rozsudku okresního soudu a usnesení krajského soudu odmítl pro opožděnost.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu dle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu k napadenému rozsudku okresního soudu a usnesení krajského soudu dle ustanovení jako návrh opožděný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu