Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 690/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. P., zastoupeného JUDr. Bohdanem Serafinem, advokátem se sídlem Ostrava, Veleslavínova 12, proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. a Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2006 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost byla předložena Ústavnímu soudu v originální podobě; totiž sdělením, že "po hloubkovém prostudování problematiky" se stěžovatel "připojuje v plném rozsahu a k úplnému znění" ústavní stížnosti, kterou proti týmž rozhodnutím obecných soudů podal dříve "Mgr. J. B.", a z toho, že k tomuto prohlášení tuto ústavní stížnost v původním znění přiložil, má být patrně zřejmé, že obecným soudům vytýká totéž. Jiný text ústavní stížnost stěžovatele již neobsahuje.

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen " ") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podmínka, aby bylo tvrzeno porušení ústavně zaručené základní právo (právě) stěžovatele, je podmínkou zásadní; ústavní stížnost, jíž je namítáno porušení práva subjektu jiného je pak logicky podaná "někým zjevně neoprávněným" [ ].

Tak je tomu v dané věci.

Ústavní stížnost neobsahuje nic jiného, než kritiku rozhodnutí obecných soudů, vztaženou jmenovitě ku shora jmenovanému Mgr. J. B., jím osobně takto formulovanou a s dokládanými dopady právě do jeho osobního postavení. To se zvláště (a kuriózně) zjevuje v situacích, kdy ústavní stížnost poukazuje na "nezákonné zvýhodnění" stěžovatele (sic!), na procesní vady, k nimž došlo po vyloučení stěžovatelovy věci k samostatnému projednání, případně když namítá nesprávnost výroku o trestu argumentem nedostatečného zohlednění osobních poměrů Mgr. J. B.

Jestliže by přesto - při mimořádné shovívavosti - mohla být ústavní stížnost pochopena v širších přesazích, i do postavení stěžovatele, pak je pro její posouzení určující, že o ni - konkrétně o (vlastní) ústavní stížnosti Mgr. J. B. - již Ústavní soud rozhodl, a to usnesením ze dne 3. 6. 2009

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz); jím ji z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle odmítl, když se podrobně vypořádal s těmi jednotlivými námitkami, ke kterým se stěžovatel nyní zřejmě mínil "připojit". Na odůvodnění tohoto usnesení postačí již jen odkázat.

Shrnutím řečeného je odůvodněn závěr o věcné neprojednatelnosti stěžovatelovy ústavní stížnosti, a Ústavní soud ji podle citovaných ustanovení , resp. bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2009

Jan Musil

předseda senátu