Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1513/09

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti AKRO investiční společnost, a. s. se sídlem v Praze 6, Slunná 25, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 24. 2. 2009, Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 25. 10. 2007 a Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 21. 3. 2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení d - porušení rovnosti, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

Těmito rozhodnutími, jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu prvých dvou napadených rozhodnutí (stěžovatelem připojené rozhodnutí Městského soudu v Praze není rozhodnutím shora označeným), nebylo vyhověno žalobě stěžovatele - investiční společnosti (obhospodařující podílový fond Akro svět, jehož prostředky svěřila obchodníku s cennými papíry), který se s odvoláním na ustanovení a 81c odst. 4 písm. b) , ve znění účinném do 12. 7. 2002, domáhal na žalovaném Garančním fondu obchodníků s cennými papíry v Praze zaplacení částky 14.442.539,50 Kč, později omezené o částku 807.168,34 Kč s příslušenstvím, jako náhrady za nevydaný zákaznický majetek úpadce - obchodníka s cennými papíry Private Investors, a. s.

Soudy I. a II. stupně výkladem ustanovení , (dále jen " ") a s poukazem na ustanovení dovodily, že stěžovatel jako institucionální investor nemá nárok na vyplacení náhrady z Garančního fondu, a to přesto, že obchodníkovi svěřil prostředky náležející do jím obhospodařovaného podílového fondu, a že ke vzniku nároku na náhradu mělo dojít před novelou zákona o cenných papírech, provedenou , účinnou od 12. 7. 2002. Podle obecných soudů z vymezení zákaznického majetku (ustanovení zákona o cenných papírech) vyplývá jeho vázanost na osobu zákazníka, který s obchodníkem uzavřel smlouvu a který má také právo na náhradu z Garančního fondu za podmínek vyplývajících z ustanovení citovaného zákona. Institucionální investoři jsou však z náhrady fondu dle ustanovení citovaného zákona vyloučeni a stěžovatel proto, jako institucionální investor, nemá právo na náhradu z Garančního fondu. Přitom je zcela nerozhodné, zda prováděl obchody se svým majetkem na vlastní účet nebo je prováděl v rámci obhospodařování majetku vytvořeného podílového fondu. Podílníci v žádném smluvním vztahu k obchodníku s cennými papíry nebyli, tím byla výhradně investiční společnost a novela zákona o cenných papírech byla jen zpřesněním, nikoliv změnou, pokud jde o rozsah subjektů vyloučených z náhrady.

Také Nejvyšší soud svým shora označeným zamítavým rozsudkem, jímž rozhodoval o dovolání podaném stěžovatelem proti rozsudku odvolacího soudu, které shledal přípustným podle , a to k výkladu ustanovení zákona o cenných papírech, ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 11. 7. 2002, z důvodů podrobně v něm rozvedených dovodil, že stěžovatel nemá podle uvedeného ustanovení právo na náhradu z Garančního fondu bez ohledu na to, zda obchodníkovi svěřil prostředky ve svém vlastnictví či prostředky z obhospodařovaného podílového fondu.

Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel s poukazem na rovnost v právech zakotvenou v d polemizuje s uvedenými závěry obecných soudů. S důrazem na to, že vlastníkem majetku podílového fondu jsou jednotliví majitelé podílových listů a nikoliv investiční společnost, předkládá svůj názor, podle něhož není možné vyložit ustanovení zákona o cenných papírech jinak, než jako výjimku z pravidla, která se vztahuje pouze na majetek investiční společnosti a nikoliv na majetek v obhospodařovaných podílových fondech. Soudy všech stupňů však uvedené, podle něj sporné, ustanovení vyložily ústavně nekonformním způsobem v neprospěch zásady rovnosti a znevýhodnily tak jednu skupinu osob - podílníků svěřujících majetek obchodníkovi prostřednictvím investiční společnosti - oproti fyzickým osobám, které svůj majetek svěřily obchodníku s cennými papíry přímo. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozsudků obecných soudů.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Napadenými rozhodnutími, v nichž obecné soudy na základě podrobně rozvedených důvodů dospěly k závěru o vyloučení investiční společnosti stěžovatele, jako institucionálního investora, z práva na náhradu z Garančního fondu, k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. Výklad aplikovaného ustanovení i argumentaci obecných soudů, tak jak je v rozhodnutích rozvedena, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah. Na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů tak lze odkázat. K námitkám stěžovatele třeba zdůraznit poukaz Nejvyššího soudu na to, že zákazníkem obchodníka s cennými papíry je investiční společnost i tehdy, svěřuje-li mu prostředky z majetku jí obhospodařovaného podílového fondu, kterýžto závěr plyne i ze samotné povahy nepřímého zastoupení, kdy investiční společnost majetek v podílovém fondu obhospodařuje sice na účet majitelů podílových listů, avšak vlastním jménem. K tvrzenému porušení rovnosti pak s připomenutím judikatury Ústavního soudu, vztahující se ke kategorii rovnosti v právech, zdůrazňující vždy, že rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny moderní y, požaduje pouze odstranění neodůvodněných rozdílů, nutno odkázat již na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se odlišným postavením zákazníků přímo a nepřímo investujících na kapitálovém trhu zabýval, vysvětlil, že je nutno rozlišovat právní vztahy a postavení zákazníka v závislosti na způsobu investování a v návaznosti na to také objasnil, z jakých důvodů mají, zcela oprávněně, osoby investující samy a přímo, na rozdíl od osob investujících do nákupu podílových listů a svěřujících tak své prostředky investiční společnosti jako kvalifikovanému subjektu na trhu s cennými papíry, která nese odpovědnost za investované prostředky, právo na odškodnění z garančního fondu.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v dané věci neshledal, a proto byla jeho ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu