Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1438/09

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. J., zastoupeného Mgr. Danielem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Šťáhlavce 16, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2009 sp. zn. a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2007 č. j. -91, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel cestou ústavní stížnosti brojil proti výše označeným rozsudkům s tím, že dle jeho přesvědčení jimi bylo zasaženo do práv, zakotvených v článcích 3 odst. 1 a 26 odst. 3d, jakož i v , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 7 této úmluvy. Uvedl, že soudy zamítly jeho návrh na určení výživného ve výši 3.000,- Kč měsíčně a tak neprojednaly jeho záležitost spravedlivě. Jejich postupem se cítí s ohledem na svůj zdravotní stav diskriminován a vystaven nouzi, přičemž právo na hmotné zabezpečení je mu ve výše uvedených článcích garantováno. V odůvodnění návrhu poukázal na svůj špatný zdravotní stav, na nezbytné výdaje spojené s bydlením, se zajištěním výživy a ošacení, na výdaje k pořízení léků či na cestu k lékaři a na to, že je odkázán na plný invalidní důchod, sociální dávky a příspěvky na bydlení. Neuložení povinnosti bývalé manželce přispívat na jeho potřeby považuje za nespravedlivé, když její příjmy a majetkové poměry v době před rozvodem byly výhodnější než jeho - jako zdravotně postižené osoby pobírající plný invalidní důchod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s a po zjištění, že pro rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na výživné podle , 2 zákona o rodině, Okresní soud v Ústí nad Labem vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu, opodstatněně jeho rozhodnutí potvrdil. Soudy obou stupňů stav majetkových poměrů účastníků, jakož i rozsah jejich oprávněných potřeb zjistily a zhodnotily dle a zákona o rodině a důvodně konstatovaly, že mezi nimi v období, za které žalobce, nyní stěžovatel, požadoval po žalované výživné, byla z prokázaných příjmů zajištěna jejich rovná životní úroveň, a proto tedy uplatňované výživné v částce 3.000,- Kč měsíčně důvodné nebylo. K námitce stěžovatele, že nepřiznáním výživného byl vystaven nouzi, nutno dodat, že v době, za kterou výživné uplatňoval, činil jeho čistý příjem 9.700,- Kč. Tuto částku nelze považovat za tak nedostatečnou ke krytí jeho potřeb, aby se při jejím přiměřeném použití mohl ocitnout ve stavu nouze, jak tvrdí.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu