Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 751/09

Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, AK se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2008 čj. -32 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2008 čj. -27 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 30. 3. 2009 a doplněným dne 27. 5. 2009 se J. H. (dále jen "stěžovatel" případně "žalobce") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená procesní rozhodnutí obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o ochranu osobnosti pro porušení a 3 d (dále jen " ").

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") vyplývají následující skutečnosti.

Žalobou podanou dne 6. 12. 2006 k nalézacímu soudu se žalobce domáhal ochrany osobnosti.

Dne 3. 8. 2007 nalézací soud žalobu v části směřující proti prvnímu žalovanému označenému jako "Žalovaný č. 1) zastoupený Českou republikou - Ministerstvem vnitra - Policií ČR - OŘ - SKPV Jičín" odmítl, neboť žalobce i přes výzvu a poučení ve stanovené lhůtě vadu žaloby spočívající v nedostatečném označení žalovaného neodstranil.

Dne 16. 10. 2007 nalézací soud nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení zástupce - advokáta, neboť i když by to jeho majetkové, sociální, výdělkové, zdravotní a další poměry odůvodňovaly, i bez provedení dokazování bylo zřejmé, že nemohl s žalobou uspět.

Dne 1. 2. 2008 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání žalobce proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 3. 8. 2007 o odmítnutí žaloby proti prvnímu žalovanému jako opožděné odmítl (výrok I.) a rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 16. 10. 2007 o nevyhovění žádosti o ustanovení zástupce potvrdil (výrok II.). V odůvodnění mj. konstatoval, že i když nalézací soud ve vztahu k druhému žalovanému neuvedl důvody, pro které žalobce "nemůže se žalobou uspět", byl jeho závěr o zřejmé bezúspěšnosti žaloby správný, čemuž svědčilo vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž žalobce odůvodňoval svoji žalobu.

Dne 29. 8. 2008 nalézací soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků ze stejných důvodů, ze kterých vycházel při předběžném posouzení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků při nevyhovění žádosti žalobce o ustanovení bezplatného zástupce - advokáta. I bez provedení dokazování totiž bylo zřejmé, že žaloba nebyla důvodná.

Dne 19. 12. 2008 odvolací soud k odvolání žalobce rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 8. 2008 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků potvrdil a poukázal na své předchozí rozhodnutí v dané věci ze dne 1. 2. 2008, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce, a to právě pro zřejmou bezúspěšnost žaloby vyplývající z vylíčení rozhodujících skutečností obsažených v žalobě.

Výše uvedená rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 8. 2008 a odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2008 jsou předmětem ústavní stížnosti.

Dne 26. 2. 2009 nalézací soud řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Konstatoval, že žalobce k výzvě soudu nezaplatil soudní poplatek splatný podáním žaloby a osvobození od soudních poplatků mu nebylo přiznáno. Proti rozhodnutí o zastavení řízení stěžovatel nepodal odvolání; do konce lhůty k odvolání poplatek nezaplatil.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva dle a 3 d (dále jen " ") tím, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhům na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, ačkoliv pro to byly splněny podmínky ustanovení Soudy nesplnily svoji povinnost zajistit všem účastníkům stejné možnosti k uplatnění svých práv vyplývající z ustanovení To vedlo k tomu, že nesprávně označil stranu žalovanou, žaloba byla považována za nedůvodnou, nebylo mu přiznáno osvobození od soudních poplatků, v důsledku čehož soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Nalézací soud svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a odvolací soud nedostatečně přezkoumal.

IV.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat ( y). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.

Navíc za situace, kdy v důsledku nečinnosti stěžovatele nalézací soud rozhodnutím ze dne 26. 2. 2009 řízení zastavil, postrádal by i případný vyhovující kasační nález jakýkoliv smysl.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu