Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1504/09

Ústavní soud rozhodl dne 22. července 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou v Havířově - Šumbarku, Opletalova 608/2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 27. 2. 2009 č. j. -444, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou řádně a včas, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo garantované v a v a odst. 3d.

Napadeným usnesením krajského soudu byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, soudu pro mládež, ze dne 17. 12. 2008 č. j. -428, kterým bylo rozhodnuto, že odsouzení, specifikovaní v tomto usnesení, jsou povinni společně a nerozdílně nahradit stěžovateli (v řízení před obecnými soudy poškozenému) náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení a náklady spojené s účastí jeho zmocněnce v trestním řízení, a to v úhrnné částce 52 848,- Kč.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, v níž namítal především, že vyúčtované náklady, spojené s přibráním zmocněnce, byly neoprávněně kráceny a požadoval, aby soud stanovil povinnost odsouzeným zaplatit mu náklady ve výši 61 868,- Kč a 1 300,- Kč za odvolací řízení. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost stěžovatele není důvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, postrádající ústavněprávní argumentaci, předložil obdobné námitky, které již uplatnil ve své stížnosti proti usnesení okresního soudu. Jejich podstatou je polemika se závěry obecných soudů o stanovení výše náhrady nákladů a odměny zmocněnce stěžovatele, která se ovšem pohybuje na úrovni podústavního práva.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného usnesení Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.

Ústavní soud neshledal ve věci takové pochybení, které by dosáhlo ústavněprávní úrovně. Jak vyplývá z napadeného usnesení, krajský soud se s námitkami stěžovatele, týkajícími se stanovení výše náhrady nákladů, řádně vypořádal a dostatečně objasnil, jaké důvody vedly ke snížení jejich navrhované výše. Ústavní soud proto neshledal důvod se námitkami stěžovatele ohledně výše náhrady nákladů dále zabývat, neboť odůvodnění rozhodnutí obecných soudů považuje v tomto směru za dostatečné. Postup odvolacího soudu při vydání napadeného rozhodnutí nelze považovat za svévolný a Ústavní soud jej považuje za ústavně konformní. Tvrzení stěžovatele, že nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení zmocněnce, nelze v dané věci přezkoumat, neboť stěžovatel v ústavní stížnosti napadá pouze usnesení krajského soudu, týkající se stanovení výše náhrady nákladů.

Ústavní stížností napadené usnesení do ústavně zaručených práv stěžovatele nezasáhlo a Ústavní soud nenašel žádný důvod pro jeho zrušení.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu