Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1544/09

Ústavní soud rozhodl dne 29. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti FOCUS-METAL, s. r. o., se sídlem Jiráskova 399/11, 757 01 Valašské Meziříčí, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, AK se sídlem K. Sliwky 126/18, 733 01 Karviná-Fryštát, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2009 čj. -115 a rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 2. 2009 čj. -96 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen "") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo přerušeno řízení o zrušení rozhodčího nálezu a návrhu na odklad vykonatelnosti.

V ústavní stížnosti uvedla, že řízení bylo přerušeno z důvodu trestního stíhání rozhodce a jejího jednatele, trestní řízení je však teprve ve stadiu přípravného řízení a je předpoklad, že bude trvat ještě několik let. Stěžovatelka má však za to, že trestní řízení nemůže nijak ovlivnit výsledek soudního sporu o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, neboť žaloba nebyla podána v zákonné tříměsíční lhůtě u věcně příslušného soudu a nemůže o ní být rozhodnuto jinak než zamítnutím pro opožděnost. Žalobkyně sice v tříměsíční lhůtě doručila žalobu Krajskému soudu v Ostravě, ten však nebyl k jejímu projednání věcně příslušný. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 4. 9. -79, že věcně příslušným je okresní soud podle ustanovení a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Tomu žaloba napadla až po 4. 9. 2008, tedy po uplynutí doby k podání žaloby podle , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Pro posouzení, zda řízení bylo přerušeno důvodně, považovala stěžovatelka za rozhodné vyřešení otázky, zda musí být žaloba na zrušení rozhodčího nálezu doručena v tříměsíční lhůtě věcně příslušnému soudu nebo postačí doručení jakémukoliv obecnému soudu. Dle jejího přesvědčení došlo k přerušení řízení při daném právním stavu nedůvodně, proto představuje průtahy řízení a ve svém důsledku porušuje její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl o přerušení řízení vedeného pod sp. zn. , ve kterém se žalobkyně obchodní společnost Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s., domáhala zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. M. M. Okresní soud přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného před PČR - útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování - expozitura Ostrava, čj. OKFK-311-597-2008-29; předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení je trestná činnost rozhodce M. a jednatele stěžovatelky při vydávání rozhodčích nálezů.

K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. K námitce stěžovatelky o opožděném podání žaloby konstatoval, že rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 4. 2. 2008 a žaloba - návrh na jeho zrušení - byla doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 7. 2. 2008, v elektronické podobě dne 6. 2. 2008. Podle je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Odvolací soud uvedl, že i když to není v výslovně uvedeno, soudní praxe dovodila, že procesní i hmotněprávní účinky zahájení řízení nastávají i tehdy, byl-li návrh podán u věcně nebo místně nepříslušného soudu. Kdy došlo v projednávané věci k postoupení věci soudu věcně nebo místně příslušnému, tak nebylo podle krajského soudu významné, a proto odvolací námitky stěžovatelky označil za neopodstatněné.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka namítla průtahy v řízení v důsledku rozhodnutí o přerušení řízení. Ústavní soud však dal ve své rozhodovací praxi najevo, že usnesení o přerušení řízení (resp. o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení) nepovažuje zpravidla za rozhodnutí, které je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Důvodem přerušení řízení podle je to, zda je v jiném řízení řešena otázka, která může mít pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Je-li tato okolnost dána či nikoliv, je věcí zvážení konkrétních okolností případu. Tato otázka je věcí výkladu jednoduchého práva a její hodnocení přísluší obecným soudům, které jsou oprávněny a současně i povinny odpovědně zvážit, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší zpochybňovat procesní postup soudů, které jsou v dané věci nejlépe informovány o okolnostech případu, ani měnit jejich závěry, jsou-li ve vztahu k přerušení řízení řádně odůvodněny (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

a další dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ověřil, že napadená rozhodnutí jsou přiměřeným způsobem odůvodněna a jejich závěry vyplývají ze zjištěných skutečností. Nejde tedy o případ nepřiměřených průtahů a liknavost soudů v tom smyslu, že by řízení bylo přerušeno bezdůvodně a soudy odmítaly v řízení pokračovat, např. po odpadnutí překážky, pro kterou bylo řízení přerušeno. Ústavní soud tedy vycházel z toho, že k přerušení řízení došlo ze zákonem stanovených důvodů a toto přerušení řízení nelze v dané situaci a v současné době chápat jako zbytečné průtahy v řízení.

Námitku, že řízení nemělo být přerušováno, neboť žaloba měla být zamítnuta z důvodu jejího opožděného podání, stěžovatelka předestřela v odvolacím řízení Krajskému soudu v Ostravě. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud na ni reagoval a vypořádal se s ní, svůj závěr o tom, kterým okamžikem dochází k zahájení řízení ( ), opřel o rozhodovací praxi obecných soudů (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , Sb.NS 1/1997, str. 16). Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí a meze jeho přezkumu jsou limitovány; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje toliko tehdy, shledá-li aplikaci podústavního práva svévolnou či její interpretaci v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu. Takové pochybení obecného soudu zakládající prostor pro vydání kasačního nálezu Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaného práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu y, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. července 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu