Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3185/08

Ústavní soud rozhodl dne 29. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti SCA Packaging Česká republika, s. r. o., se sídlem Teplická 109, 407 01 Jílové u Děčína, zastoupené Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem, AK se sídlem V Olšinách 10, 100 00 Praha 10, proti výroku I.2 a výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2008 čj. -144, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen "") domáhala zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterými byla zavázána povinností k úhradě nákladů řízení.

Z ústavní stížnosti, rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 1. 2008 čj. -67 a napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, připojených k ústavní stížnosti, vyplynulo, že stěžovatelka se čtyřmi samostatnými návrhy domáhala po žalované obchodní společnosti OBALY VŠEM, s. r. o., zaplacení kupní ceny za dodané zboží v částkách 25 494,56 Kč s příslušenstvím, 11 305,- Kč s příslušenstvím, 8 092,- Kč s příslušenstvím a 11 320,23 Kč s příslušenstvím. Po zahájení řízení žalovaná dlužné částky uhradila, stěžovatelka vzala v tomto rozsahu žaloby zpět (řízení byla v tomto rozsahu zastavena) a nadále se domáhala úroků z prodlení ve výši 1 200,- Kč, 241,- Kč, 440,80 Kč a 585,80 Kč. Okresní soud v Litoměřicích spojil všechny čtyři věci do společného řízení a rozsudkem žalobu za zaplacení příslušenství v celkové výši 2 467,60 Kč zamítl; náhradově nákladovým výrokem zavázal žalovanou k úhradě částky 29 972,30 Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalobě na zaplacení částky 2 467,60 Kč vyhověl (výrok I.1) a žalovanou zavázal povinností uhradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 24 428,60 Kč (výrok I.2) a náklady odvolacího řízení ve výši 5 014,30 Kč (výrok II.). Odvolací soud konstatoval, že stěžovatelce náleží plná náhrada nákladů řízení jak v nalézacím, tak i odvolacím řízení, neboť co do jistiny pohledávek došlo ke zpětvzetí důvodně podaných žalob v důsledku chování žalované, která nese procesní zavinění na zastavení řízení ( věta druhá ), co do příslušenství pohledávek byla stěžovatelka plně úspěšná ( ). Ke změně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně spočívající ve změně výše odměny advokáta vedla odvolací soud aplikace jiných ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ( body 3 a 4, věta za středníkem a ), než které aplikoval soud I. stupně ().

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí s principem rozhodování senátu 17 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem o nákladech prvoinstančního a odvolacího řízení, konkrétně výpočtem výsledné odměny za zastoupení žalobce advokátem v případě, že dojde v průběhu řízení před soudem I. stupně k částečnému zpětvzetí po právu podané žaloby v rozsahu jistiny, a v případě, že předmětem odvolacího řízení jsou již jen úroky z prodlení jakožto příslušenství pohledávky, jež byla v průběhu řízení před nalézacím soudem uhrazena. Stěžovatelka se neztotožnila s interpretací ustanovení , a a aplikační praxí senátu 17 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem a namítla, že je v rozporu s rozhodovací praxí jiných senátů téhož soudu či jiných soudů v obdobných věcech. Stěžovatelka podrobně rozebrala jí zpochybňovaný postup odvolacího soudu a svoje argumenty podpořila odkazem na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

(pozn. ÚS: správně III.ÚS 1817/07) a odbornou literaturu.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K otázce rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabývá opakovaně se zdůrazněním, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu ve smyslu y klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud v souladu se svojí obecně dostupnou judikaturou konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 27, str. 307). Ústavněprávní dimenze by mohla tato otázka dosáhnout v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících předmětné řízení, což by mohlo v posuzovaném případě nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení ze strany obecných soudů, již by bylo možno označit za svévolnou či v zásadním rozporu s principy spravedlnosti (k tomu srov. např. nález

sp. zn.

, tamtéž, sv. 15, str. 17). Takové pochybení však Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Jakkoliv je rozhodování o nákladech soudního řízení integrální součástí soudního řízení jako celku (nález

sp. zn.

, tamtéž, sv. 33, str. 189), nelze přehlédnout, že námitky, které stěžovatelka uplatnila v ústavní stížností, se týkají výkladu podzákonného předpisu. Ústavnímu soudu však nepřísluší zaujímat stanoviska k otázkám výkladu obecně závazných předpisů, neboť by tím v rozporu su zasahoval do pravomoci obecných soudů. Jeho zásah je odůvodněn, jak vyplývá ze shora uvedeného, jen v případech výrazných excesů. Ústavní soud připomíná, že v obdobné věci téže stěžovatelky již dříve vyložil, že nesouhlasí-li stěžovatelka se způsobem výpočtu výše odměny, tak jak ji provedl odvolací soud, představuje její nesouhlas pouhý odlišný názor na interpretaci podzákonného předpisu obecným soudem. Ten však sám o sobě není způsobilý zasáhnout do jejích základních práv (srov. usnesení ze dne 12. 3. 2009

sp. zn.

, dostupné též na http://nalus.usoud.cz). Stejný závěr sdílel čtvrtý senát Ústavního soudu i v projednávané věci. Odkazy na nález

sp. zn.

(tamtéž, sv. 23, str. 23) a nález

sp. zn.

(dostupný na http://nalus.usoud.cz) nepovažoval za případné. V prvně uvedeném nálezu Ústavní soud označil za extrémní porušení práva na náhradu nákladů řízení situaci, kdy obecný soud podřadil předmět řízení pod jinou sazbu odměny, ač pro takový postup zjevně nebyly žádné důvody, ve druhém nálezu označil za porušení práva na spravedlivý proces nerespektování jednoznačné kogentní normy ( ) odvolacím soudem; v obou případech šlo o situace, které ve stěžovatelčině věci nenastaly.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. července 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu