Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1863/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Doc. Ing. J. J., CSc., zastoupeného JUDr. Martou Ježdíkovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. -55 ze dne 30. dubna 2009, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako účastníka řízení, a 1) A. B., 2) J. B. a 3) J. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. července 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž bylo k jeho odvolání potvrzeno usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. -50 ze dne 14. ledna 2009, kterým bylo řízení přerušeno. Tvrdí, že bylo porušeno jeho právo, aby jeho věc byla rozhodnuta bez zbytečných průtahů, podle d.

2. Z tvrzení stěžovatele a z listin, které předložil, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel měl za manželku Ing. T. J., která byla povinna vedlejším účastníkům řízení plnit z celkem tří směnek v červnu a v září 1996. Dne 29. května 1997 uzavřel stěžovatel se svojí manželkou dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví rozvedených manželů. Vedlejší účastníci řízení podali v roce 1999 návrhy, na jejichž základě byly proti stěžovatelově bývalé manželce vydány směnečné platební rozkazy. V roce 2000 pak podali vedlejší účastníci řízení proti stěžovateli odpůrčí žalobu, v níž se domáhali neúčinnosti shora uvedené dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Po podání žaloby zjistili, že uvedené směnečné platební rozkazy vzdor vyznačené právní moci dosud právní moci nenabyly pro absenci jejich řádného doručení žalované, a proto navrhli přerušení řízení o odpůrčí žalobě do pravomocného skončení směnečných řízení. Tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením soudu prvého stupně ze dne 1. srpna 2005, potvrzeného k odvolání stěžovatele usnesením odvolacího soudu ze dne 22. prosince 2005. Posléze byli vedlejší účastníci řízení informováni o tom, že směnečné platební rozkazy nabyly právní moci, a proto bylo na jejich návrh pokračováno v řízení. Poté však bylo zjištěno, že byly proti směnečným platebním rozkazům včas podány námitky o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Proto bylo opětovně řízení o odpůrčí žalobě přerušeno usnesením soudu prvého stupně ze dne 14. ledna 2009, které bylo k odvolávání stěžovatele potvrzeno usnesením, jež je nyní napadeno ústavní stížností.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že délka právní nejistoty, ve které se ocitá, je zcela nepřiměřená okolnostem. Jako řádný občan vždy jednal v souladu s dobrými mravy a své povinnosti vždy řádně a svědomitě plnil. Cítí se proto poškozen svým postavením žalovaného a řízením trvajícím již desátý rok. Podle jeho přesvědčení není podstatné, zda platební rozkazy nabyly, či nenabyly právní moci a staly se vykonatelnými. Nemůže trpět tím, že soud příslušný k rozhodnutí o námitkách proti směnečným platebním rozkazům není schopen za jedenáct let dospět k pravomocnému rozhodnutí. Je seznámen se stávající judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. ze dne 22. června 2001 in Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 12/2003, resp. sp. zn. ze dne 22. ledna 2002 in SbNS 2002, 9-10: 602-64), podle níž postačí, když vymahatelnost pohledávky, která je předpokladem úspěšnosti odpůrčí žaloby, nastane až v průběhu řízení o této žalobě. Nezdá se mu však možné, aby obecné soudy přerušovaly řízení s odůvodněním, že je třeba takové vymahatelnosti vyčkat i za cenu řízení trvajícího 10 a více let.

4. Závěrem uvedl a kopií podání Ministerstvu spravedlnosti doložil, že se souběžně domáhá zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jeho pravomoc je přitom založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

6. Obecné soudy v daném případě aplikovaly právní názory, jež jsou v soudní praxi ustálené. Podle rozhodovací praxe obecných soudů, není-li v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná a domáhá-li se žalobce této pohledávky v jiném řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno (například u soudu), je zpravidla dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě. Tuto ustálenou interpretační praxi přitom nelze shledat rozpornou s ústavním pořádkem, protože reflektuje možnost závislosti rozhodnutí různých sporů navzájem a poměrně přitom šetří práva jejich účastníků, kteří jsou v určitém smyslu vždy v nejistotě až do doby, než je meritorně a pravomocně rozhodnuto.

7. I sám stěžovatel rozpor s ústavním pořádkem spatřuje toliko v dané konkrétní situaci, kdy v řízení, pro které bylo jiné řízení přerušeno, dochází k průtahům. Námitka neúměrné délky řízení je však nepřípustná. Před podáním ústavní stížnosti s touto námitkou je zapotřebí nejprve uplatnit nárok na náhradu škody a na zadostiučinění v příslušných řízeních (srov.

sp. zn.

ze dne 7. srpna 2007, aj.). Rozhodnutí o tomto prostředku však v daném případě nepředchází podání o ústavní stížnosti, protože uvedený prostředek byl stěžovatelem použit víceméně souběžně s ústavní stížností.

8. Usnesení o přerušení řízení je - nadto - rozhodnutím procesní povahy, to jest nikoli rozhodnutím ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv [srov. obdobný metodologický postup Ústavního soudu z hlediska vytyčení kritérií přezkumu otázky ústavnosti rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení dle , např. v usneseních

sp. zn.

ze dne 21. září 2004,

sp. zn.

ze dne 24. února 2005,

sp. zn.

ze dne 6. dubna 2006, aj.]. Je-li procesní rozhodnutí posléze, přímo či nepřímo, reflektováno v konečném meritorním rozhodnutí, pak nikoli toto procesní usnesení, nýbrž zpravidla až rozhodnutí ve věci samé je nadáno způsobilostí zasáhnout sféru základních práv a svobod, jež jsou chráněny prameny ústavního práva. Uplatňuje se tím i princip subsidiarity ústavní stížnosti a s ním související princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

9. Ze všech shora vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2009

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu