Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3196/08

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. H., zastoupené JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem v Náchodě, Tyršova 64, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2008 č. j. -185, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 29. 12. 2008 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2008 č. j. -185, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 4. 2008 č. j. -157 a nově byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Kromě toho jím byli poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a odvolání obžalované bylo zamítnuto. Dle krajského soudu se stěžovatelka měla dopustit daného trestného činu (stručně řečeno) tím, že při předjíždění nákladního vozidla Iveco, v důsledku nesprávného vyhodnocení dopravní situace, donutila řidiče v protisměru jedoucího nákladního vozidla Peugeot k prudkému brzdění, aby zabránil čelnímu střetu se stěžovatelčiným vozidlem; to mělo

za následek - vzhledem ke špatnému technickému stavu vozidla Peugeot - částečné přejetí tohoto vozidla do protisměru a střet s protijedoucím nákladním vozidlem Iveco, v důsledku něhož došlo ke zranění řidiče vozidla Peugeot.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.

Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soud lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Vzhledem k výše uvedeným ustanovením Ústavní soud zkoumal, zda stěžovatelka ve své právní věci - před podáním nyní posuzované ústavní stížnosti - vyčerpala všechny procesní prostředky ochrany svých práv, konkrétně pak zde v úvahu připadající mimořádný opravný prostředek - dovolání ve smyslu § 256a a násl. trestního řádu. (O možnosti jeho podání byla stěžovatelka odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí ostatně poučena.) Pro tento případ si vyžádal spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. a z něho zjistil, že se tak nestalo.

V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že jde ve smyslu § 265a trestního řádu o prostředek přípustný. Kromě toho je ale třeba vzít v úvahu, že jej lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu. Pokud tomu tak nebude, Nejvyšší soud dovolání odmítne, a to stejně jako v případě dovolání nepřípustného [viz § 265i odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu]. Z hlediska řízení o ústavní stížnosti tak nutno dovolání považovat za poslední procesní prostředek ochrany práv pouze tehdy, lze-li v jeho rámci uplatnit námitky, které by bylo možno podřadit pod tzv. dovolací důvody.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že svými námitkami napadá "zejména skutkový základ rozhodnutí, způsob hodnocení důkazů a rozsah provedeného dokazování a dále skutkové závěry, které soud z důkazů vyvodil", a že tudíž nejsou dány zákonné podmínky pro to, aby dovolání podávala. Ovšem bezprostředně na to konstatuje, že byla odsouzena "na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci, ale že její vina byla posouzena nesprávně - nesprávným posouzením příčinné souvislosti mezi [jejím] jednáním a vzniklým následkem". Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud přitom zjistil, že stěžovatelka uplatňuje dvě základní námitky, přičemž jednou z nich je nesprávné posouzení otázky příčinné souvislosti; zde stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že její jednání posoudil jako základní (nejdůležitější) příčinu celé dopravní nehody, přičemž upozorňuje na to, že vzniklý následek je prý jednoznačně v příčinné souvislosti se špatným technickým stavem vozidla. Vytržením jednotlivých částí děje a jejich vzájemným oddělením dle stěžovatelky mělo dojít k nesprávnému právnímu "hodnocení" dané nehody.

Z výše uvedeného je patrno, že stěžovatelka nenamítá nic proti skutkovým závěrům krajského soudu (resp. úplnosti dokazování či správnosti hodnocení důkazů), ale vyslovuje nesouhlas s tím, jak soudem zjištěný a stěžovatelkou nezpochybňovaný skutkový děj právně posoudil, konkrétně pak jak posoudil otázku příčinného vztahu (obligatorního znaku objektivní stránky trestného činu), a zpochybňuje tak svou trestní odpovědnost.

Dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že dovolání má sloužit k nápravě právních vad, konkrétně zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně hmotněprávně posouzeny. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ústavní stížností brojí proti nesprávnému právnímu posouzení věci, avšak tuto svou námitku mohla eventuálně úspěšně uplatnit v rámci dovolání, je třeba považovat tento její návrh ve smyslu za nepřípustný.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu