Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 744/09

Ústavní soud rozhodl dne 14. července 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky M. V., zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem Chládkova 3, 616 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2008 č. j. -67 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2008 č. j. -41, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu stěžovatelky, požadující, aby jí stát, Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, zaplatil ve výroku přesně vyčíslené částky. Těch se domáhala z právního titulu způsobené škody, jež vznikla jejímu manželovi vazbou a trestním stíháním.

Uplatněný nárok odůvodnila stěžovatelka skutkově tím, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2004 sp. zn. došlo ke zproštění obžaloby (spolu)obžalovaných v označené trestní věci z důvodu, že stíhaný skutek není trestným činem, přičemž manžel stěžovatelky, jakožto jeden z obžalovaných, zemřel dne 5. června 2001 a citovaného rozhodnutí se nedožil. Jeho trestní stíhání bylo pro uvedené vyloučeno k samostatnému projednání a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 2001 sp. zn. zastaveno. Stěžovatelka se v této souvislosti dovolávala rovněž i obsahu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve smyslu práva na projednání věci bez zbytečných průtahů.

V důsledku toho požadovala náhradu částky vynaložené na obhajobu manžela, ušlý zisk za období jeho vazebního stíhání, ušlý zisk za dobu propuštění z vazby, pokrývající trestní stíhání a blíže vymezené částky za poškození zdraví manžela v důsledku výkonu vazby a trestního stíhání spojené s následným úmrtím. Dále se domáhala částky kvalifikované jako skutečné škody, která vznikla odebráním blíže identifikovaných loveckých zbraní Policií ČR.

Obvodní soud pro Prahu 2 opřel rozhodovací důvody označeného rozsudku o a , když dle právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají ti, kdo jsou účastníky řízení a byli poškozeni nezákonným rozhodnutím vydaným v tomto řízení, a dle právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má vůči státu ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno nebo byl-li obžaloby zproštěn. Nalézací soud konstatoval, že stěžovatelka není k podání žaloby aktivně legitimována, neboť toto právo by svědčilo toliko jejímu manželovi. S námitkou promlčení vznesenou žalovanou vůči náhradě za (blíže identifikovanou) kulovnici vypořádal se tak, že již v květnu 1997 byl manžel stěžovatelky informován policií o zničení této zbraně a pokud požadovala náhradu za (přesně označenou) brokovnici, vyšel z toho, že sama uvedla, že tuto zbraň darovala.

K podanému odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu nalézacího jako věcně správné potvrdil. Ve vztahu k námitce stěžovatelky spočívající v poukazu na ve spojení s obč. zák. odkázal na to, že dikce a je úpravou speciální ve vztahu k , a že z ní vyplývá, že nárok uplatněný žalobou je vázán pouze na osobu jejího zemřelého manžela a jeho úmrtím na žalobkyni (stěžovatelku) nepřešel. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvého stupně o promlčení ohledně náhrady za předmětnou kulovnici a stran náhrady týkající se brokovnice upřesnil, že byla vydána v souladu se zákonem dobrovolně stěžovatelkou policii, přičemž stěžovatelka netvrdí jednak, že by neexistovala, jednak ani, že by se domáhala jejího vydání, a ani že by byla zadržována policií bez právního důvodu.

Předmětná rozhodnutí obecných soudů stěžovatelka napadla včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností s tvrzením, že jimi došlo k porušení , odst. 3, d. Mělo se tak stát z toho důvodu, že z dle přesvědčení stěžovatelky nevyplývá omezení nároku na náhradu škody pouze na osobu, která byla ve vazbě, aniž by byl vyloučen jeho přechod v případě smrti na dědice. Namítla, že nedošlo k zohlednění práva jejího manžela plynoucího z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na projednání věci v přiměřené lhůtě, pročež se dovolávala aplikace ve spojení s Ohledně promlčení se údajně odvolací soud nezabýval jí navrženými důkazy (jež v ústavní stížnosti neoznačila ani co do specifikace či časového okamžiku jejich navržení), které odmítl.

Z těchto důvodů se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [, písm. d)y ČR].

Za účelem posouzení opodstatněnosti námitek obsažených v ústavní stížnosti si rovněž vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. .

Samotná interpretace ve spojení s a , vedoucí k vyloučení aplikace obč. zák., o níž obecné soudy své vývody opírají, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

).

(stejně jako ) je oproti veřejnoprávním předpisem, v němž (svrchovaný) zákonodárce projevil svou vůli spočívající v tom, že předpokladem založení v dané záležitosti v úvahu přicházejícího právního titulu, a to ohledně jeho (dílčího) komponentu aktivní legitimace (ve smyslu ustanovení i ) jsou jen a pouze osoby v nich uvedené. Ústavnímu soudu nepřísluší (zřetelně vyjádřenou) vůli zákonodárce mimo meze své působnosti zpochybňovat a v tom rámci hodnotit kupříkladu správnost, ideovou vyváženost či věcnou vhodnost přijaté zákonné úpravy (kupř. nález

sp. zn.

), ledaže by senát pro jím případně nahlížený nesoulad s ústavními kautelami dospěl k závěru o důvodnosti postupu ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (podání návrhu na zrušení zákonného ustanovení v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti). Ve věci rozhodující senát dostatečné ústavně obhajitelné argumenty k realizaci uvedeného postupu, resp. prostor pro něj neshledal a ani stěžovatelka zrušení relevantního jednoduchého práva v důsledku tvrzené protiústavnosti nenavrhla ( ).

Není-li stěžovatelka aktivně legitimována v řízení před obecnými soudy, potom i nevyhovění jakýmkoliv důkazním návrhům (připínajícím se k prokázání příslušných nároků) ze strany obecných soudů je logickým důsledkem tohoto závěru.

Ve vztahu k promlčení týkajícímu se uplatněného nároku za předmětnou kulovnici se ze spisu obecného soudu podává, že stěžovatelka žádné důkazní návrhy v podaném opravném prostředku nepřednesla (č. l. 47-48 spisu obecného soudu) Problematika opomenutých důkazů se tak v dané věci k posouzení neotevírá a rozhodnutí soudu v tomto ohledu prvky svévole tudíž nevykazuje ( ve spojení s y ČR).

Pro uvedené bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu