Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1175/09

Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. L. M., zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou v Praze, Čelakovského sady 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009 č. j. -42 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008 č. j. -21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí správních soudů. Dle stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v , , a d, dále jen "Listina". Porušení těchto práv spatřovala v tom, že jí nebyl řádně přiznán starobní důchod, neboť nebyly započítány její příjmy pro účely důchodu, které měla na Ukrajině. Má tedy za to, že neobdržela přiměřené hmotné zabezpečení vyplývající z mezinárodní smlouvy a právního řádu České republiky. V této souvislosti namítla, že by měla být v rámci svého nároku na starobní důchod hodnocena stejně jako ostatní občané České republiky.

Z předložených kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 10. 2007 č. 445 804 955/423 byl stěžovatelce přiznán starobní důchod od 1. 4. 2003 dle a , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a dle a Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení (publikovanou pod č. m.s.), dále jen "Smlouva".

Stěžovatelka podala žalobu, ve které namítala, že pro výši nároku na starobní důchod měly být započteny také její příjmy dosažené na Ukrajině. Krajský soud v Praze žalobu zamítl pro nedůvodnost. Rovněž stěžovatelčina kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta pro nedůvodnost, když v kasační stížnosti vznesla (mimo jiné) tutéž námitku. Správní soudy poukázaly na to, že stěžovatelka do 1. 12. 1994 pracovala na Ukrajině, od 10. 2. 2000 má povolen trvalý pobyt v ČR, dne 19. 3. 2003 podala žádost o starobní důchod, starobní důchod jí byl přiznán od 1. 4. 2003. S ohledem na čl. 39 odst. 4 Smlouvy (pobyt stěžovatelky v době nabytí platnosti Smlouvy) se doby pojištění stěžovatelky považovaly jako celek za doby pojištění v ČR (z 35 let a 34 dnů bylo 31 let, 10 měsíců a 9 dnů potvrzeno ukrajinskou stranou). Doba pojištění na Ukrajině tak měla vliv na přiznání nároku na starobní důchod dle § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění i na procentní výměru starobního důchodu dle § 33 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. S ohledem na čl. 18 Smlouvy však nemohly být pro stanovení vyměřovacího základu zohledněny příjmy stěžovatelky dosažené na Ukrajině (v tomto případě se naopak jedná o dobu vyloučenou).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka namítá v podstatě totéž co před správními soudy. Nesouhlasí tak se soudy provedenou interpretací a aplikací Smlouvy a zákona o důchodovém pojištění.

Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti, zatímco interpretace a aplikace podústavního práva je úkolem obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do této pravomoci obecných soudů pouze v případě výkladových excesů spočívajících v libovůli, opomenutí kogentních ustanovení nebo vybočení z výkladových standardů či postulátů zakotvených v hlavě pátéd.

Takový exces však Ústavní soud v dané věci neshledal. Správní soudy vyložily ustanovení Smlouvy (konkrétně čl. 13, čl. 18 a čl. 39 odst. 4) i ustanovení zákona o důchodovém pojištění ústavně konformním způsobem a své právní závěry i dostatečně v rozhodnutích rozvedly (proti skutkovým zjištěním či samotnému výpočtu stěžovatelka nic nenamítala ani nenamítá). Dle Ústavního soudu zde není zřejmá libovůle ani interpretační vybočení představující zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává. Práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří dle y se lze domáhat jen v mezích zákonů (y). Toto právo stěžovatelky přitom bylo realizováno v rámci příslušných ustanovení Smlouvy a zákona o důchodovém pojištění. Tvrzený protiústavní zásah do tohoto práva dovodit nelze. V postupu správních soudů ve věci starobního důchodu, resp. jeho výše, Ústavní soud nespatřuje ani porušení práva na zachování důstojnosti, cti či dobré pověsti (y); stěžovatelka ani neuvádí, jak mělo být toto její právo postupem soudů zasaženo. Zřejmě (jen velmi obecně) spojuje právo na zachování důstojnosti s výší starobního důchodu. Stejně tak nelze hovořit o porušení y, neboť postup správních soudů (o nezohlednění příjmů dosažených na Ukrajině) vychází přímo z dvoustranné mezinárodní smlouvy a zohledňuje též skutečnost, že za dobu odpracovanou na Ukrajině nebylo v ČR zaplaceno pojistné (vliv zde nemá sama příslušnost k národnostní nebo etnické menšině). Na účel úpravy v dvoustranných mezinárodních smlouvách o sociálním zabezpečení, dle které se doba pojištění získaná v druhém smluvním státě započítává pro nárok do celkové doby pojištění, ale pro stanovení vyměřovacího základu je tato doba (příjmy v ní) vyloučena, poukázal již Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku nebo též Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 8. 2008

sp. zn.

(uveřejněno na stránkách http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na výše uvedené postupoval Ústavní soud dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu