Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 507/09

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 16. července 2009

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D. proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2008 č. j. -34, jímž byl stěžovateli ustanoven opatrovník, a proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 9. 2008 č. j. -49, kterým byla stěžovateli jakožto žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžitou částku.

VýrokI. Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2008 č. j. -34 a rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 9. 2008 č. j. -49 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle , a d. II. Obě rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti navrhl zrušení shora označených rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči vydaných v řízení o zaplacení 333 000 Kč. Usnesením ze dne 16. 6. 2008 č. j. -34 zmíněný okresní soud ustanovil stěžovateli opatrovníka a rozsudkem ze dne 5. 9. 2008 č. j. -49 mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni I. Z. shora uvedenou částku.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že Okresní soud v Třebíči (dále též jen "okresní soud") mu ustanovil opatrovníkem I. K., administrativní pracovnici téhož soudu. O ustanovení opatrovníka se dozvěděl až z kopie napadeného rozsudku, která mu byla doručena po telefonickém rozhovoru s vymáhající úřednicí okresního soudu S. H. spolu s poštovní poukázkou na zaplacení soudního poplatku. Kontakt s vymáhající úřednicí navázal na základě telefonického upozornění své matky poté, co dostala dopis soudu ze dne 22. 1. 2009 se žádostí o sdělení informací o místě jeho pobytu či zaměstnání. O obsahu napadeného usnesení se stěžovatel dozvěděl až prostřednictvím svého právního zástupce, který dne 9. 2. 2009 nahlédl do soudního spisu.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadená rozhodnutí nebyla nikdy stěžovateli doručena, nemohl vyčerpat prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovený opatrovník odvolání proti rozhodnutím soudu nepodal, důsledkem toho zmíněná rozhodnutí nabyla právní moci a vykonatelnosti, aniž by se proti nim mohl bránit. Tím byly porušeny jeho základní práva a svobody, zaručené , a d a y.

Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v tom, že pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny podmínky K ustanovení opatrovníka soud přistoupil po zjištění, že se stěžovatel na adrese uvedené žalobkyní nezdržuje, a jeho faktické bydliště se nepodařilo zjistit ani v registru Centrální evidence, ani ve spolupráci s orgánem Policie České republiky, orgány veřejné správy a vězeňské služby. Stěžovatel pak poukázal na celou řadu dalších možností, jak zjistit adresu jeho pobytu a zaměstnání s tím, že soud tyto možnosti nevyužil.

Dále stěžovatel poukázal i na to, že jeho rodiče mají trvalé bydliště v Třebíči, kde se také zdržují. Okresní soud jeho rodiče nijak nekontaktoval a jeho pobyt jejich prostřednictvím nezjišťoval.

Opatrovníkem mu byla ustanovena administrativní pracovnice okresního soudu, aniž by soud zjišťoval, zda nepřítomného stěžovatele nemůže v řízení zastupovat osoba příbuzná, zejména některý z jeho rodičů, trvale žijících v Třebíči. Stěžovatel zdůraznil, že pro účely zaplacení soudního poplatku soud matku stěžovatele písemně kontaktoval a jejím prostřednictvím i stěžovatele samého. Pro účely ustanovení opatrovníka ale žádný z jeho rodičů kontaktován nebyl.

Soudem ustanovený opatrovník neučinil v zájmu stěžovatele žádný úkon, jednání se nezúčastnil a žádnou iniciativu v jeho prospěch nevyvinul a výslovně nechal na uvážení soudu, jak rozhodne. Ustanovení opatrovníka tak soudu posloužilo pouze k tomu, aby měl kam doručovat své písemnosti a tuto věc co nejrychleji ukončil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem mu byl opatrovník ustanoven v rozporu s ustanovením Okresní soud prováděl šetření ke zjištění jeho pobytu formálně a nevyčerpal všechny běžně dostupné možnosti, které se nabízely.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo vyžádáno vyjádření Okresního soudu v Třebíči jako účastníka řízení. Ten uvedl, že opatrovník byl stěžovateli ustanoven proto, že se nepodařilo zjistit jeho faktický pobyt. Podmínky ustanovení byly zcela naplněny. Okresní soud upozornil na otázku přípustnosti ústavní stížnosti s poukazem na ustanovení . I když na napadeném rozhodnutí již byla vyznačena doložka právní moci, mohl stěžovatel podat proti němu odvolání, uvést odvolací důvody uvedené v a c) , popřípadě mohl využít mimořádný opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost, jejíž důvody mohl vymezit odkazem na ustanovení

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti. Vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyla napadená rozhodnutí stěžovateli ani jeho zástupci nikdy doručena. Na základě této skutečnosti považuje Ústavní soud ústavní stížnost za přípustnou a lhůtu k jejímu podání odvozuje ode dne, kdy se stěžovatel o existenci předmětných rozhodnutí dověděl, tedy od 9. 2. 2009. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 6. 3. 2009, takže lhůta k podání ústavní stížnosti byla stěžovatelem dodržena. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje např. na nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3) se stejnými závěry o včasnosti ústavní stížnosti.

Z obsahu spisu sp. zn. Okresního soudu v Třebíči bylo zjištěno, že zmíněný soud zjišťoval adresu stěžovatele dotazy na Městský úřad v Třebíči, Generální ředitelství vězeňské služby, Úřad práce v Třebíči, obvodní oddělení Policie České republiky a Českou správu sociálního zabezpečení. Ve všech případech získal negativní odpověď. Poté stěžovateli usnesením ze dne 16. 6. 2008 č. j. -34, vydaným podle , ustanovil opatrovníkem I. K., administrativní pracovnici Okresního soudu v Třebíči. Následně rozsudkem ze dne 5. 9. 2008 č. j. -49 uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobkyni 333 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.

Ústavní soud konstatuje, že zkoumaná věc je v podstatě ve všech základních aspektech totožná s věcí, v níž Ústavní soud rozhodl např. nálezem

sp. zn.

ze dne 27. 11. 2008 (N 206/51 SbNU 573), případně nálezem

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303). Okresní soud zjevně nevyčerpal všechny možnosti zjištění pobytu stěžovatele, o čemž svědčí mj. i postup jeho vymáhající úřednice, která se po právní moci rozsudku obrátila na matku stěžovatele s dotazem na jeho pobyt a zaměstnání a uspěla. V jiné věci vedené proti stěžovateli u téhož soudu po nařízení exekuce soudní exekutor doručil exekuční příkaz a další písemnosti jak zaměstnavateli stěžovatele, tak i jemu samému.

Z hlediska ústavněprávního se v této věci jedná o případ, kdy nesprávná aplikace podústavního práva obecným soudem měla za následek porušení základních práv a svobod. V bližším Ústavní soud, z důvodu procesní ekonomie, odkazuje na již uvedené nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

, neboť i v rozhodované věci platí, že "funkce opatrovníka nebyla zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena k hájení zájmů účastníka, který se nemůže řízení účastnit.".

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud konstatuje, že Okresní soud v Třebíči svým postupem porušil základní práva stěžovatele zakotvená v , a y. Na základě uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadený rozsudek okresního soudu zrušil podle . Rozhodl tak bez ústního jednání, protože účastníci řízení s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem projevili souhlas v souladu s ustanovením .