Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 261/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, pro tvrzené porušení d, ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí vrchního soudu, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2006 sp. zn. v celém rozsahu a bylo znovu rozhodnuto tak, že se stěžovatel uznává vinným trestným činem úvěrového podvodu dle , 5 trestního zákona, ve stadiu pokusu spáchaného formou účastenství a trestným činem padělání a pozměňování veřejné y dle trestního zákona, spáchaného formou účastenství a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let ve věznici s dozorem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že mu byla upřena možnost podat proti uvedenému rozsudku dovolání, a to zejména nesprávným postupem jeho obhájce, který mu až dopisem ze dne 17. 5. 2007 sdělil, že nemůže dovolání podat pro nesplnění taxativních zákonných důvodů, ačkoli rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno již dne 23. 3. 2007. Věc prošetřovala na základě stížnosti Česká advokátní komora, která ji shledala důvodnou a advokáta na nesprávný postup upozornila. Z podnětu stěžovatele byla věc přezkoumávána rovněž Nejvyšším státním zastupitelstvím, odborem dohledu ministerstva spravedlnosti a ministrem spravedlnosti, který však neshledal důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V projednávaném případě stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2007. Z přiložené kopie tohoto rozhodnutí vyplývá, že nabylo právní moci dnem 1. 2. 2007 a z připojených listin vyplývá, že bylo doručeno obhájci stěžovatele dne 23. 3. 2007.

Zákonem stanovenou lhůtu pro podání ústavní stížnosti je nutno počítat od doručení napadeného rozsudku, a vzhledem k tomu, že k poštovní přepravě byla ústavní stížnost podána až dne 4. 2. 2009, lze učinit závěr, že stěžovatel podal ústavní stížnost opožděně.

Ustanovení o lhůtě pro podání ústavní stížnosti je ustanovením kogentním, to znamená že Ústavní soud nemůže zmeškání lhůty prominout či lhůtu prodloužit.

K výhradám stěžovatele směřujícím proti postupu orgánů veřejné moci (tj. nepodání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti), jímž nebylo umožněno postoupit věc k posouzení a rozhodnutí Nejvyššímu soudu, Ústavní soud toliko pro úplnost dodává následující. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře konstatoval (např. usnesení ve věci

sp. zn.

), že stížnost pro porušení zákona není prostředkem na ochranu práva ve smyslu , neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti. Jejím podáním či nepodáním nemohou být tedy dotčena ústavně zaručená práva jedince, neboť jde nikoliv o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek umožňující podle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech soudní přezkum. Ústavně zaručená práva stěžovatele by tak mohla být hypoteticky porušena pouze v původním rozhodnutí, proti němuž však, jak již bylo konstatováno, byla ústavní stížnost podána opožděně.

Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem. Vzhledem k důvodu odmítnutí návrhu Ústavní soud nepovažoval za nutné vyrozumívat stěžovatele o jeho nedostatcích a požadovat jejich odstranění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2009

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj