Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1533/09

Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem Sudoměřská 1038/39, 130 00 Praha 3, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 22. 5. 2009 č. j. ZT 232/2009-13 ve spojení s usnesením policejního orgánu KŘP Severočeského kraje ze dne 16. 3. 2009 č. j. ORLT-2985-20/TČ-2008-80 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 5. 2009 č. j. ORLT-2985-25/TČ-2008-80, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základních práv garantovaných d (dále jen " ") a y a písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti soudkyně zpravodajka zkoumala, zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání. Ústavní stížnost totiž podle písm. d) y ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné (a to nejen úzce pojaté procesní) prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (srov. ust. ). Zpravidla proto lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé a za předpokladu, že právní řád nenabízí k odstranění porušení základního práva jiné prostředky. Jinými slovy musí nastat situace, kdy je přijato konečné rozhodnutí s neodčinitelnými následky v oblasti základních práv.

Z existující judikatury Ústavního soudu zřetelně vyplývá jeho zdrženlivost při zasahování do průběhu trestního řízení v jeho počátcích (v předsoudním stadiu), pokud v této fázi nedojde ke skutečnému zásahu do základních práv a svobod, který by nebylo možné již odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení nebo zadržení). Ústavní soud vychází z předpokladu, že jeho zásah do rozhodování o zahájení trestního stíhání je jinak považován za nepřípustný, neboť obviněný disponuje v průběhu celého trestního řízení řadou opravných prostředků, jimiž lze eventuální porušení základních práv zhojit, nehledě k tomu, že zjišťování skutkového stavu v trestní věci je procesem, který vyžaduje provádění úkonů, jejichž potřeba se objevuje až v čase. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení by v této fázi byl proto předčasným (srov. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

aj., dostupná na http://nalus.usoud.cz). V nálezu

sp. zn.

(N 105/30 SbNU 471). Ústavní soud sice připustil přezkum usnesení státního zástupce o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak tento nález se vztahuje na zcela výjimečnou situaci, kdy byla shledána flagrantní libovůle v rozhodování.

Jádro stěžovatelovy ústavní stížnosti směřuje k tomu, že se státní zástupce dostatečným způsobem nevypořádal s námitkou subjektivní stránky daného trestného činu. Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadeným usnesením státního zástupce konstatuje, že státní zástupce dospěl k závěru, který nevykazuje atributy zjevné libovůle v rozhodování a lze jej aprobovat. Právní závěry vyslovené v nálezu

sp. zn.

(N 105/30 SbNU 471) nelze ve stěžovatelově případě uplatnit. Naopak státní zástupce dospěl k závěru ohledně subjektivní stránky jednání stěžovatele, který je pečlivě vyargumentovaný (srov. str. 2 napadeného usnesení), a nelze mu z hlediska ústavnosti nic vytknout. Navíc se v dalším řízení nabízí stěžovatelovi celá řada procesních prostředků k ochraně jeho práv a k vyjasnění skutkové situace. Na tuto skutečnost ostatně upozornil stěžovatele sám státní zástupce, když na straně 3 napadeného usnesení uvedl, že sdělení obvinění není závěr o vině, kterou bude třeba v průběhu dalšího řízení prokazovat, a že úkolem dalšího vyšetřování při zachování všech práv obviněného na obhajobu bude opatřit důkazy, které svědčí jednak v neprospěch, tak i ve prospěch obviněného.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení ve spojení s ust. jako návrh nepřípustný, jelikož stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2009

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj