Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1172/09

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem, se sídlem Puškinova 5, 682 01 Vyškov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení § 314e, § 314f a § 314g zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, za účasti Okresního soudu ve Vyškově a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení § 314e, § 314f a § 314g zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 5. 2009, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení, přičemž svoji stížnost spojil s návrhem na zrušení § 314e, § 314f a § 314g zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním.

Stěžovatel především principiálně nesouhlasí s institutem trestního příkazu, který byl v daném trestním řízení proti stěžovateli vydán. Podal sice proti němu odpor, "ale tisíce dalších občanů, kteří nepodali odpor, byli odsouzeni k nesvobodě v nespravedlivém procesu". Tuto nespravedlivost přitom spatřuje v rozhodování o trestním příkazu bez veřejného projednání.

Stěžovatel též nesouhlasí s tím, že lhůta k podání odporu proti trestnímu příkazu uvedená v § 314g zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") je toliko osmidenní. Má ji za neobvykle krátkou, přičemž odkazuje na délky lhůt, které právní řád stanoví k podání jiných opravných prostředků.

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené usnesení a ustanovení právních předpisů zrušil.

Následně stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu podání, ve kterém navrhl přerušení řízení o ústavní stížnosti s ohledem na probíhající řízení o jiné své ústavní stížnosti podané dne 23. 2. 2009.

II.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle o Ústavním soudu (dále jen "") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v obecné rovině nesouhlasí s tím, že o vydání trestního příkazu není rozhodováno veřejně a lhůtu k podání odporu proti němu má za nepřiměřeně krátkou, nicméně, jak sám uvádí, tento odpor včas podal a následně došlo k projednání jeho trestní věc v hlavním líčení před soudem. Za situace, kdy veřejného projednání své věci již dosáhl a lhůta k podání odporu proti trestnímu příkazu, kterou považuje za nedostatečnou, mu v jeho podání nijak nezabránila, není vůbec zřejmé, proč stěžovatel ústavní stížnost podává. Ke stěžovatelovu odkazu na "tisíce dalších občanů, kteří nepodali odpor", Ústavní soud poznamenává, že není možné podávat ústavní stížnost za jiné osoby, aniž je tvrzeno, že do jeho práv bylo zasaženo (actio popularis)!

Vzhledem k výše uvedenému a k absenci jakékoliv relevantní ústavněprávní argumentace v ústavní stížnosti ji Ústavní soud musel považovat z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Nevyhověl přitom stěžovatelovu návrhu na přerušení řízení, neboť důvodnost stěžovatelem uplatněné argumentace není závislá na výsledku řízení o jiné ústavní stížnosti.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení právní úpravy.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2009

František Duchoň

předseda senátu