Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1251/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti O. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem Frýdek - Místek, 1. máje 741, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2009 č. j. -402, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 5. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Je přesvědčen, že postupem obecných soudů v řízení o náhradu škody z titulu pracovního úrazu a nemoci z povolání byl zkrácen na svém základním právu na spravedlivý proces. Soud prvního stupně sice provedl rozsáhlé dokazování ke zjištění skutkového stavu, avšak důkazy nesprávně vyhodnotil. Jeho pochybení nebylo napraveno ani vyššími soudy. Je přesvědčen, že soudy byly ovlivněny předchozím dokazováním, které probíhalo v jiném jeho sporu proti zaměstnavateli.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující:

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. 5. 2007 č. j. zamítl soud žalobu stěžovatele o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 68.587,-Kč. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 10. 2007 č. j. -384 tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody, kterou uplatňuje.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Nejvyšší soud napadeným usnesením jeho dovolání podle ustanovení věty první a odmítl. Z obsahu dovolání dovodil, že stěžovatel nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vycházel. Jeho námitky proto nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle , ale dovolacího důvodu podle Ten však nezakládá přípustnost dovolání podle

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Podle své ustálené judikatury je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti. Stěžovatel v něm navrhuje zrušit rozhodnutí dovolacího soudu. Ústavní soud se proto zaměřil na to, zda v této fázi řízení byla chráněna ústavně zaručená práva stěžovatele.

Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, dovolací soud, aniž by se zabýval meritem věci, posuzoval otázku, zda stěžovatelem podané dovolání je přípustné, jestliže v úvahu přicházela přípustnost dovolání výhradně podle Z tohoto ustanovení vyplývá, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první ), je pak logicky možné posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako námitky existence tzv. jiných procesních vad ve smyslu (nezahrnují-li podmínku existence právní otázky zásadního významu) nebo vad tzv. zmatečnostních (viz jejich výčet v ). Proto také v případě, kdy dovolatel uplatní proti dovoláním napadenému rozhodnutí pouze tyto důvody, není odmítnutí dovolání výrazem "uvážení", nýbrž přímým (bezprostředním) a nevyhnutelným důsledkem toho, že nebyla-li při vázanosti dovolacím důvodem k přezkumu otevřena právní otázka vůbec, nemůže být řeč o právní otázce zásadního významu (srov.

,

,

a další).

Podstatou dovolacích námitek (stejně jako námitek uplatněných v ústavní stížnosti) je nesouhlas stěžovatele s hodnocením provedených důkazů (zejména znaleckých posudků a revizních posudků znaleckých ústavů, vyjadřujících se k vlivu nemoci z povolání na pracovní schopnost stěžovatele). Stěžovatel na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu nabízí opačné skutkové závěry, k nimž dospívá svým vlastním hodnocením důkazů a na nich buduje odlišné právní posouzení věci. Jím namítaná okolnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování, ale přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Lze uzavřít, že stěžovatel způsobem, kterým v dovolání napadl rozhodnutí odvolacího soudu, neotevřel prostor pro to, aby dovolací soud dostal příležitost posoudit (jakoukoli) právní otázku, natožpak právní otázku, kterou má na zřeteli ustanovení Jeho postupu, kdy z tohoto důvodu - a nikoli z důvodů závisejících na jeho uvážení - dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, nelze z ústavního hlediska cokoli vytknout. Stěžovatel ostatně žádné konkrétní námitky proti uvedenému postupu Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti ani nevznáší. Samotným rozhodnutím dovolacího soudu tak žádná ústavní práva stěžovatele porušena nebyla.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2009

Stanislav Balík

předseda senátu