Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1600/09

Ústavní soud rozhodl dne 25. června 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Toshiba Corporation, se sídlem 1-1, Shibaura 1- Chome, Minato-ku, Tokyo 105-8001, Japonsko, zastoupené JUDr. Ivem Jandou, Ph.D., advokátem, se sídlem White & Case, Na Příkopě 8, 110 00 Praha 11, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2009 č. j. -920, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou osobně Ústavnímu soudu dne 19. června 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2008 č. j. -489 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že citovaným rozhodnutím došlo k porušení jejích základních práv garantovaných , a a 6 d (dále jen " ") a a y (dále jen " ").

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní stížnost dle písm. d) y představuje procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2006 , či usnesení ze dne 11. 6. 2009

sp. zn.

) také uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost spočívající v porušení základních práv jednotlivce již nelze napravit jiným způsobem.

Napadené rozhodnutí není rozhodnutím konečným, u něhož by případné zásahy do základních práv stěžovatelky (vedle práva na fair proces jde především o dodržení zásady "ne bis in idem" ve smyslu y) byly definitivní a neodčinitelné. Obdobný závěr je třeba učinit i ve vztahu k stěžovatelkou tvrzenému porušení práva na zákonného soudce garantovaného y, spočívajícím v nepředložení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru podle Smlouvy ES. Stěžovatelka může v novém řízení krajský soud požádat, aby ten zažádal Komisi o stanovisko v otázkách týkajících se používání pravidel hospodářské soutěže podle Nařízení Rady ES č. 1/2003, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (např. v otázce časového a teritoriálního vymezení rozhodnutí či pravomocí Komise), či opětovně vznést návrh na předložení předběžné otázky. Přičemž je nutno dodat, že za dodržení podmínek ust. zákona , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) bude krajský soud soudem ve smyslu poslední věty Smlouvy ES (viz blíže nález ze dne 8. 1. 2009

sp. zn.

), neboť opakování kasační stížnosti není ve smyslu ust. možné. Odmítnutím ústavní stížnosti ostatně nemůže být stěžovatelka poškozena, poněvadž lhůta pro podání případné nové ústavní stížnosti jí začne běžet teprve poté, co v její věci rozhodne soud, který bude rozhodovat o posledním prostředku, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Rozhodné je, že v daný okamžik je podání ústavní stížnosti předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o věci samé definitivně rozhodne příslušný soud, mohl by zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora vymezen.

Soudce zpravodaj v dané věci neshledal splnění podmínek pro přijetí ústavní stížnosti podle ust. , tedy že by stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky či existenci průtahů v řízení o opravném prostředku, což ostatně stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ani netvrdila. Vzhledem k výše uvedenému tak Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2009

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj