Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62625.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1497/09
Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2009 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. V., advokátky, zastoupené JUDr. Miroslavou Kohoutovou, advokátkou se sídlem Milešovská 6, Praha 3, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009 sp. zn. 2 To 124/2008 , a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2008 č. j. 4 T 64/2005 -30416, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 5. 6. 2009, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena celá řada jejích základních práv garantovaných čl. 11 , čl. 28 , čl. 36 , čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a rovněž jimi došlo k porušení čl. 1 , čl. 2 odst. 2 , čl. 3 odst. 3 a čl. 4 Listin y.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2006 byla obž. J. Z. přiznána podle § 33 odst. 2 tr. řádu bezplatná obhajoba v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 64/2005 . Stěžovatelka obžalovaného obhajovala na základě plné moci. K její žádosti ze dne 20. 3. 2008 o uhrazení nákladů obhajoby, v níž požadovala celkem k úhradě částku 9 736 771 Kč, rozhodl Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením tak, že stěžovatelce byla stanovena odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 3 013 015 Kč.
K stížnosti stěžovatelky proti tomuto usnesení Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením zrušil napadené usnesení krajského soudu a nově rozhodl tak, že stěžovatelce byla stanovena odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 3 325 636 Kč. Vrchní soud považoval stížnost stěžovatelky za částečně důvodnou pokud namítala, že úkony právní služby prováděla též mimo obvyklou pracovní dobu a jednalo se tedy o úkony právní služby časově náročné, proto je opodstatněno zvýšení mimosmluvní odměny ve smyslu ust. § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif. Zbylé námitky stěžovatelky soud považoval s odkazem na příslušná ustanovení advokátního tarifu za nedůvodné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti (postrádající ústavněprávní argumentaci) na podporu svých tvrzení o porušení celé řady svých základních práv předestřela shodné námitky, které byly již obsahem její stížnosti proti usnesení krajského soudu, tj. polemika se závěry obecných soudů o stanovené výši odměny a náhrady hotových výdajů, a které se ve věci samé pohybují na úrovni podústavního práva. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Navzdory svému tvrzení v závěru ústavní stížnosti, že si je role Ústavního soudu vědoma, staví stěžovatelka Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší, neboť její námitky obsažené v ústavní stížnosti, jsou ve svém obsahu pouze polemikou s právním názorem obecných soudů obsažených v napadených usneseních, a to v rovině podústavního práva.
Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se s těmito námitkami stěžovatelky stran nesprávně stanovené výše odměny a náhrady hotových výdajů řádně vypořádaly a svá rozhodnutí podrobně odůvodnily. Vrchní soud se v napadeném rozhodnutí podrobně vypořádal s argumenty, které stěžovatelka ve své stížnosti uvedla, což jej koneckonců vedlo i k částečné změně závěrů obsažených v napadeném rozhodnutí krajského soudu a navýšení celkové výše odměny a náhrady hotových výdajů, pro stěžovatelku nepochybně příznivější. Samu okolnost, že vrchní soud zbylým námitkám stěžovatelky nepřisvědčil, nelze v žádném případě považovat za porušení jejích základních práv. Ústavní soud proto neměl důvod se těmito námitkami jakkoli dále zabývat, natož k nim cokoli dodávat, neboť odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů považuje v tomto směru za dostatečné a přiléhavé. Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný, Ústavní soud jej považuje za ústavně konformní a do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky nezasáhl, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Naopak tvrzení stěžovatelky stran porušení jejích základních práv nelze v žádném případě považovat za ústavněprávní argumentaci, ale jsou toliko pouze výčtem celé řady základních práv, který byl dodatečně přiřazen k původní argumentaci obsažené ve stížnosti proti usnesení krajského soudu.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
Jiří Nykodým
předseda senátu