Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1304/09

Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, AK se sídlem Hauerova 3, 746 01 Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2009 čj. -17 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 2. 2009 sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2009 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a 5 d (dále jen " "), písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a porušení y domáhal zrušení shora označených usnesení obecných soudů, kterými byl vzat do vazby z důvodů podle ustanovení a c) tr. řádu.

Kromě tvrzení o porušení shora označených článků y, Úmluvy a y a označení napadených usnesení obecných soudů, stěžovatel uvedl, že si sice přesně nepamatuje, kdy mu bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Ostravě, ale má za to, že se tak stalo nejdříve 18. 3. 2009, takže že ústavní stížnost podal včas po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. K bližšímu odůvodnění ústavní stížnosti, které zcela absentovalo, stěžovatel přislíbil, že je provede prostřednictvím svého právního zástupce ve lhůtě do deseti dnů.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

K ověření lhůty k podání ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu Bruntál fotokopie dodejek, ze kterých zjistil, že ústavní stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, které je rozhodnutím o stížnosti stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Bruntále, bylo stěžovateli doručeno dne 1. 4. 2009. Ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 18. 5. 2009 byla tedy podána včas.

Stížnostní tvrzení stěžovatel ve lhůtě deseti dnů (ani ve lhůtě pozdější) nedoplnil, a proto Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí obecných soudů pouze na základě jeho tvrzení o porušení jeho práv podle příslušných článků y a Úmluvy.

Z usnesení obecných soudů připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit ve spolupachatelství s obviněným K. B. tím, že se (stručně vyjádřeno) hodlali obohatit na úkor firmy OPall Agri, s. r. o., odběrem zemědělské techniky. K návrhu okresního státního zastupitelství vzal Okresní soud v Bruntále ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatele do vazby ze všech tří důvodů uvedených v ustanovení § 67 tr. řádu. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, ve které tvrdil, že skutek popsaný ve skutkové větě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Severomoravského kraje, územního odboru, SKPV Bruntál, oddělení hospodářské kriminality, v Bruntále ze dne 21. 2. 2009, nemůže být trestným činem tak, jak jej kvalifikoval policejní orgán. Tvrdil také, že pro vzetí do vazby nebyly splněny zákonné podmínky. Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby podle ustanovení § 67 písm. b) a c) tr. řádu.

Krajský soud v Ostravě se seznámil s dosud zjištěnými skutečnostmi, jak vyplývaly z výsledků šetření Policie ČR, a shledal, že tyto nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody pro podezření, že trestného činu se měl dopustit obviněný stěžovatel. Krajský soud neshledal důvod k uvalení vazby podle ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu, neboť z obsahu předloženého spisu nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že stěžovatel má v úmyslu opustit území České republiky, navíc není ohrožen tak vysokým trestem odnětí svobody, jež by mohl z takového trestu vyvolat obavu, aby se skrýval či uprchl. Krajský soud však shledal důvody koluzní vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu, neboť propuštěním na svobodu by obviněný mohl mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, zejména působením na osoby, jež by mohly vypovídat o postoji obviněného K. B. k převzetí případné role tzv. "bílého koně" a na jiné osoby, které by mohly vypovídat o iniciativě obou obviněných a jejich jednáních, které vedli s firmou OPall Agri, a o dalších skutečnostech podrobně popsaných v odůvodnění usnesení. K uvalení předstižné vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu vedla krajský soud obava, že by propuštěním na svobodu mohl stěžovatel trestnosti činnost opakovat. Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplynulo, že proti stěžovateli je uplatněna řada pohledávek z různých smluv (o nájmu nemovitostí), dohod (o leasingových splátkách), směnečného platebního rozkazu a jiných obchodních vztahů; soud také zjistil, že stěžovatel se v minulosti dopustil majetkové trestné činnosti, aniž by odsouzení na něho mělo výchovný vliv.

K námitkám uplatněným ve stížnosti Krajský soud v Ostravě připomněl, že na samém počátku trestního stíhání není možné dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestné činnosti a k závěru o spáchání trestného činu postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že pachatel skutek spáchal způsobem popsaným ve skutkové větě. Nevyžaduje se také stupeň konkrétnosti a precizace odůvodnění jako např. u obžaloby, neboť důvodnost a zákonnost trestního stíhání je ověřována a zkoumána po celou dobu řízení. S odkazem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

krajský soud uvedl, že v procesu, který teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem především samotnými orgány činnými v přípravném řízení. Krajský soud uzavřel, že skutek podrobně popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání, třebaže byl kvalifikován jako trestný čin podvodu, nevzbuzuje pochybnosti, že jde přinejmenším o pokus tohoto trestného činu, a vyslovil přesvědčení, že k jeho upřesnění zcela jistě dojde v průběhu dalšího trestního stíhání.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Podstatou ústavní stížnosti je obecný nesouhlas stěžovatele s omezením osobní svobody vzetím do vazby. Z ústavněprávního hlediska jde především o posouzení otázky, zda ke vzetí stěžovatele do vazby došlo z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu ( a 5 y), resp. zda stěžovatel byl zbaven svobody v souladu se zákonem na základě důvodného podezření ze spáchání trestného činu a při existenci oprávněných důvodů vedoucích k domněnce, že je nutné mu zabránit v útěku po jeho spáchání [ písm. c) Úmluvy.]

Podle y nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon; podle odst. 5 téhož ustanovení nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Obdobně podle písm. c) Úmluvy nikdo nesmí být zbaven svobody, kromě ... zákonného zatčení nebo jiného zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu ... pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem.

K problematice omezení osobní svobody vazbou Ústavní soud již dříve ve své rozhodovací praxi vyložil, že výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" ve vztahu k důvodům vazby je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci musí svědomitě posoudit, zda vazba je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Pro aplikaci ustanovení § 67 tr. řádu, resp. jeho výklad, proto nejsou a ani nemohou být dána objektivní a neměnná kritéria; ta je naopak třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní a inidividualizované věci. Do těchto úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud cítí být oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky. Ústavní soud rovněž potvrdil, že k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby může stačit, vždy však v závislosti na existenci konkrétních okolností každého případu, i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování.

K napadenému usnesení Okresního soudu v Bruntále Ústavní soud uvádí, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo ke stížnosti stěžovatele zrušeno; z tohoto důvodu tedy nemůže zasahovat či porušovat práva stěžovatele. Stěžovatel byl vzat do vazby rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, které po jeho přezkoumání Ústavní soud považuje za ústavně konformní. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývají důvody, kterými byl obecný soud při svém rozhodování veden, jakož i jeho reakci na stěžovatelem vznesené námitky. Skutková zjištění a právní závěry soudu o důvodech koluzní a předstižné vazby nejsou ve vzájemném rozporu a lze mít tedy za to, že k omezení osobní svobody stěžovatele došlo v rámci příslušných ustanovení trestního řádu.

Vzhledem k výše uvedeným zjištěním Ústavní soud ustavní stížnost podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. června 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu