Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1082/09

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky E. D., právně zastoupené JUDr. Karlem Fořtlem, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. , , usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2006 sp. zn. a usnesení téhož soudu ze dne 24. 2. 2006 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 28. 4. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Zůstavitel K. D. st. se na Stavebním bytovém družstvu České Budějovice (dále jen „SBD“) domáhal žalobou uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu do svého vlastnictví. V průběhu řízení K. D. st. zemřel. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2000 sp. zn. bylo potvrzeno dědictví podle dědických podílů ohledně „členského podílu k družstevnímu bytu“ v družstvu tak, že dědici K. D. ml. připadla 1/8 členského podílu, dědičce P. J. připadla rovněž 1/8 členského podílu a dědičce E. D. ml. připadlo 6/8 členského podílu. Po takto skončeném dědickém řízení pokračoval citovaný soud v zůstavitelem započatém soudním sporu s výše uvedenými dědici. Proti této skutečnosti stěžovatelka brojí, neboť je toho názoru, že by měl soud jednat jako s účastníkem řízení i s ní, neboť je manželkou zůstavitele a v předmětném bytě bydlí. Stěžovatelka má za to, že pouze jí vznikl nárok na převod bytu do osobního vlastnictví a nárok na vedení sporu se SBD a nikoliv tedy dvěma dědicům P. J. a K. D. ml. Soud autoritativně a automaticky přibral zmíněné dědice do řízení bez souhlasu stěžovatelky a její dcery a prohlásil je za právní nástupce ve sporu o byt, což považuje stěžovatelka za zcela nesprávné. Stěžovatelka se cítí být oprávněna k podání ústavní stížnosti, a to i přesto, že nezdědila členský podíl ve SBD, jeho majetkovou účast, ale je přesvědčena o tom, že jí zůstaly zachovány práva a povinnosti k bytu, který užívá 25 let. Stejně tak je přesvědčena o tom, že jsou jí zachována práva k vedení sporu o převodu vlastnictví k bytu. Okresní soud v dědickém řízení nerozhodl otázku týkající se práv a povinností z vedení sporu o byt, o přechodu nebo převodu nájmu, ale pouze o majetkové hodnotě členského podílu vyčíslené v penězích, která existovala v době smrti zůstavitele. Konkrétní práva a povinnosti k bytu byly v dědickém řízení opominuty. Obecné soudy měly při svém rozhodování zohlednit , , ve znění pozdějších předpisů, neboť výkon práv zasahuje do práv a oprávněných zájmů třetích osob. Z ústavní stížnosti a přiložených listin dále vyplývá, že všichni tři dědicové svůj členský podíl v družstvu již převedli na třetí osobu. Dle náhledu stěžovatelky bylo zasaženo do jejích základních práv, garantovaných a y.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Z projednávaného návrhu a přiložených listin je zřejmé, že stěžovatelka není dědičkou členského podílu ve SBD, je tedy zřejmé, že nemůže být ani nadána právy a povinnostmi k bytu, neboť jeho užívání je spojeno právě s vlastnictvím členského podílu ve SBD.

V předmětném případě je třeba upozornit na skutečnost, že soudy přijaly pouze procesní rozhodnutí, s kým bude nadále v řízení jednáno jako s procesním nástupcem po původním žalobci K. D. st. Z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vyplývá, že „ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde“. Z uvedeného je tedy zřejmé, že soudce je při rozhodování o procesním nástupnictví vázán výsledkem dědického řízení, na němž již nemůže ničeho měnit. Stěžovatelka se sice v dědickém řízení snažila dobrat svých tvrzených práv, ovšem neúspěšně. V dalším lze odkázat na odůvodnění obecných soudů.

Ústavní soud sice chápe složitost právního a sociálního postavení stěžovatelky, nicméně ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou dle náhledu Ústavního soudu ústavně konformní.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu