Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 34/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o návrhu Krajského soudu v Plzni na zrušení ustanovení , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění po novelizaci provedené , a po novelizaci provedené , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2008 doručen návrh Krajského soudu v Plzni (dále jen "Krajský soud") na zrušení ustanovení , o živnostenském podnikání [(živnostenský zákon); dále jen ], ve znění po novelizaci provedené , a po novelizaci provedené

Navrhovatel tak učinil dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s y ČR a dospěl k závěru, že ustanovení , ve znění po novelizaci provedené , a po novelizaci provedené , jehož má být při řešení věci sp. zn. použito, je v rozporu s ve spojení s d (dále jen "").

V uvedené věci sp. zn. rozhoduje Krajský soud o žalobě K. H. proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, živnostenského úřadu (dále jen "KÚ") ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. ZN/1089/VVŽÚ/08, kterým bylo zamítnuto odvolání K. H. a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Domažlice, odbor Obecní živnostenský úřad (dále jen "MěÚ"), ze dne 23. 1. 2008, č.j. OŽ-6414/2007-37938/2007/Kli, jímž bylo rozhodnuto, že živnostenské oprávnění K. H. (dále jen "žalobce") ohlášením nevzniklo (Poznámka: žalobce dne 26. 11. 2007 ohlásil vázanou živnost - poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti aqua fitness bike). Žalobce totiž dle MěÚ nesplňuje jednu ze všeobecných podmínek provozování živnosti, tj. bezúhonnost podle ; dle citovaného zákona se totiž za bezúhonného pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody spáchaný, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. Dle zjištění MěÚ - jak plyne z citovaného rozhodnutí KÚ - byl žalobce rozsudkem Zemského soudu ve Stuttgartu, Spolková republika Německo, ze dne 22. října 1998 sp. zn. 4 KLs odsouzen pro trestné činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle , č. 1, č. 2, č. 4 zákona o drogách, , Spolkové republiky Německo v šesti případech, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, čili byl odsouzen za skutek, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle trestního zákona. Toto odsouzení bylo podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zaznamenáno na rejstříku trestů ČR. V řízení před soudem žalovaný KÚ poukázal na nepřípustnost správní úvahy při aplikaci ustanovení a odst. 2 písm. a) , jež ji v případech odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku za úmyslné jednání nepřipouští. Žalobce naproti tomu argumentoval porušením a dále ve spojení s d (dále jen "") a zpochybnil přijatelnost podmínky bezúhonnosti pro výkon všech živností, jestliže ji Ústavní soud označil za nepřiměřenou pro podnikání v zemědělství (nález

sp. zn.

).

II.

Ztotožňuje se s obsahem ústavněprávní argumentace žalobce, Krajský soud přerušil řízení a předložil podle y ČR Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětného zákonného ustanovení. Důvodem tohoto návrhu je tvrzený rozpor mezi zákonným vymezením bezúhonnosti dle živnostenského zákona a y ve spojení s y.

Krajský soud v odůvodnění svého návrhu poukazuje na původní znění Sb, dle kterého "za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen: a) pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, b) pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k povaze živnosti a osobě podnikatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při provozování živnosti." Dle jeho přesvědčení tato zákonná dikce byla v souladu su, jelikož "šetřila jejich podstatu a smysl" ( ve spojení s y); omezení práva podnikat bylo důsledně vázáno na činnosti, které souvisely s trestnou činností, vycházejíc z odůvodnitelného zájmu společnosti na tom, aby alespoň po určitou dobu byla odsouzená osoba zbavena možnosti provádět aktivity v oblasti, v níž porušila zájmy chráněné trestním zákonem. Navzdory tomu však krajský soud upozorňuje - ve vztahu k uvedené původní právní úpravě - na event. rozpor práva správního orgánu rozhodnout o zrušení živnostenského oprávnění s y, jestliže obecný soud rozhodující o vině a trestu neuložil za určité jednání trest zákazu činnosti.

Krajský soud dále poukazuje na zásadní změnu provedenou s účinností dnem 1. března 2000, jež obsahovala i nové znění , dle něhož "za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku". K účelům této zásadní změny odkazuje krajský soud na důvodovou zprávu k návrhu zákona, posléze přijatého pod č. , dle které tímto účelem je "upřesnit stávající nedostatečná a nejednoznačná kritéria, která posuzování bezúhonnosti úzce vázala na souvislost mezi skutkovou podstatou trestného činu a předmětem podnikání nebo na existenci obavy z opakování trestné činnosti při provozování živnosti", a dále dle níž je takto postupováno "s ohledem na současnou obvyklou úpravu bezúhonnosti v českém právním řádu", přičemž "podle dosavadní právní úpravy se bezúhonnost posuzuje podle souvislosti skutkové podstaty trestného činu a konkrétního předmětu podnikání, eventuálně podle obavy z opakování trestné činnosti při provozování živností, což neumožňuje omezit podnikání těch osob, které se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním". V důvodové zprávě bylo konečně vytýkáno předchozí úpravě, že "umožňovala v rámci správní úvahy úřadu příliš subjektivní hodnocení".

Krajský soud dále uvedl, že po obsahové stránce je tato úprava shodná s úpravou současnou, jelikož následnými novelami došlo k ryze formálním formulačním změnám. (Poznámka: Podle novely provedené ustanovení znělo: "a) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku" Podle novely provedené ustanovení zní: "a) pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, nebo ...")

Krajský soud vůči výše zformulovaným důvodům napadené zákonné úpravy namítá, že předchozí právní úprava, tj. úprava před novelou provedenou , nebyla nikterak nedostatečná nebo nejednoznačná; zároveň poukazuje na skutečnost, že obdobnou úpravu obsahuje např. trestní zákon při ukládání trestu zákazu činnosti, pokud jde o souvislost trestného činu s konkrétní činností. Tvrdí, že předchozí úprava umožňovala respektovat specifika toho kterého konkrétního a jedinečného případu. Současně upozorňuje na možnosti metodického vedení správních úřadů při aplikaci Zvolený legislativní prostředek proto považuje ve vztahu k dosažení zamýšleného účelu za nepřiměřený. Zdůrazňuje, že napadená zákonná úprava nepřihlíží k osobě konkrétního odsouzeného, k druhu podnikatelské činnosti, k účelu trestu, k působení na odsouzeného po propuštění z výkonu trestu, k nutnosti jeho začlenění do běžného občanského života. Nadto znovu upozorňuje i na případný rozpor předmětného zákonného ustanovení s y, podle něhož o vině a trestu za trestné činy rozhoduje soud.

Krajský soud připomíná znění ustanovení citovaného zákona ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (poznámka: tj. znění po novele provedené a současné znění uvedeného ustanovení, tj. po novele provedené ) a uvádí, že vzhledem k tomu že je současné znění tohoto ustanovení obsahově zcela shodné se zněním účinným v době vydání napadeného rozhodnutí, navrhuje zrušení zmíněného ustanovení bez ohledu na dobu jeho platnosti.

Ze všech takto vyložených důvodů navrhuje Krajský soud v Plzni ustanovení , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění po novelizaci provedené i po novelizaci provedené , pro rozpor s a y zrušit, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů.

III.

Ústavní soud konstatuje, že o obdobném návrhu Krajského soudu v Plzni již rozhodl nálezem ze dne 7. 4. 2009,

sp. zn.

. Uvedený návrh a jeho petit se týkal zrušení téhož ustanovení , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), pro rozpor s a y, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů. (Poznámka: šlo dokonce o stejného žalobce ve věci zrušení živnostenského oprávnění ze stejných důvodů, pro které v souzené věci ohlášením nevzniklo živnostenské oprávnění žalobce-stěžovatele.) I argumentace Krajského soudu v Plzni ve věci

sp. zn.

je shodná s důvody návrhu, které předložil Krajský soud v Plzni v této nyní souzené věci.

V nynějším řízení Ústavní soud v prvé řadě konstatuje naplnění podmínek aktivní legitimace navrhovatele a následně se věnuje petitu návrhu, dikci napadeného právního předpisu a posouzení důvodnosti odmítnutí návrhu dle .

Ústavní soud ve vztahu k dikci , platné a účinné do 30. 6. 2008 (tj. ve znění , a tedy do nabytí účinnosti ) a po 30. 6. 2008 (tj. ve znění ) uvádí, že dle ustanovení při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 27. 3. 2008. Z uvedeného plyne, že v obecným soudem projednávané a rozhodované věci relevantním právem je ustanovení živnostenského zákona, ve znění platném a účinném do 30. června 2008.

Ústavní soud poukazuje na to, že k dopadu situací, kdy bylo v mezidobí relevantní zákonné ustanovení změněno či zrušeno, se souhrnně v řízení o konkrétní kontrole norem vyslovil již v nálezu

sp. zn.

, jak uvedl a blíže odůvodnil v nálezu

sp. zn.

. Odkázal v něm předně na nálezy

sp. zn.

a

a po obsáhlejší argumentaci interpretoval předmětný petit ve smyslu "návrhu na zrušení" ustanovení živnostenského zákona, platného a účinného do 30. června 2008. Předmětné zákonné ustanovení upravuje právní vztah, ve kterém adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti ( a y) je veřejná moc a nikoli subjekt soukromého práva. Proto byly v uvedené věci splněny podmínky řízení o konkrétní kontrole norem dle y ve smyslu právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezech

sp. zn.

,

a

; není tudíž dán důvod odmítnutí návrhu dle Ústavní soud se ve věci

sp. zn.

současně zabýval situací, v níž nedochází ke změně, nýbrž ke zrušení napadeného ustanovení a jeho nahrazení ustanovením (příp. právním předpisem) novým, a to i v případě jejich identického znění. V této situaci poukázal na to, že jestliže normativní existence právního předpisu (platnost) je utvářena jednotou normotvůrcovy vůle a jejího projevu (publikací předpisu), není ani u dvou obsahově identických a v čase po sobě následujících právních předpisů dána i jejich identita normativní (identita platnosti). Vycházeje z tohoto právního názoru, Ústavní soud ustanovení (příp. ) . v obdobných případech i aplikoval (viz např. usnesení

sp. zn.

). Ve věci

sp. zn.

se rovněž jednalo o případ odlišný. Novelou živnostenského řádu, provedenou , nebyla totiž změněna toliko část ustanovení živnostenského řádu, nýbrž celá jeho předchozí dikce byla zrušena a nahrazena dikcí novou (a to jakkoli by i dikce nová z hlediska důvodů posuzování ústavnosti celého ustanovení neobsahovala relevantní změnu). Z uvedeného plyne závěr, dle něhož navzdory obsahové totožnosti, v důsledku absence jednoty normotvůrcovy vůle a jejího projevu, byly v rozhodované věci splněny podmínky řízení o konkrétní kontrole norem dle y ve smyslu právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezech

sp. zn.

,

a

, tj. přezkumu ústavnosti ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, platného a účinného do 30. června 2008.

Ústavní soud v rámci zkoumání obsahového souladu napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem poukázal - v citovaném nálezu

sp. zn.

- na skutečnost, že se již problematikou bezúhonnosti ve vazbě na y zabýval v nálezu

sp. zn.

; uvedl mimo jiné, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání je ochrana základních práv a svobod třetích osob, avšak samotná tato podmínka musí splňovat hlediska, jež plynou z principu proporcionality pro posouzení normativního prostředku zajišťujícího jedno a omezujícího jiné základní právo či svobodu. Ústavní soud odkázal na ustálenou judikaturu, v níž je (metodologicky) uplatňován princip proporcionality ve třech krocích. V tomto kontextu Ústavní soud ve věci

sp. zn.

dovodil, že napadená úprava jednak svými důsledky vybočuje z mezí sledovaného účelu, jednak svou intenzitou a rozsahem omezuje v kolizi stojící základní právo, a to dokonce v míře, jež zakládá i dotčení v třetím hledisku testu proporcionality, tj. v hledisku poměřování. Ústavní soud uzavřel tak, že ustanovení ve znění bylo v rozporu s a odst. 2 ve spojení s y. Ústavní soud v uvedené souvislosti zdůraznil, že důsledkem tohoto akademického výroku (ostatně v judikatuře Ústavního soudu použitého již vícekrát) je neaplikovatelnost předmětného zákonného ustanovení (je-li v rozporu s ústavním pořádkem nejen zákonné ustanovení, tj. legislativní prostředek, nýbrž i jeho účel). Důsledkem takového výroku je vymezení podmínek, při jejichž splnění lze zákonodárcem zamýšlený účel dosáhnout ústavně konformním postupem, tj. přímou aplikací ústavního pořádku ( per analogiam).

IV.

Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené .

V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

V souzené věci navrhuje krajský soud zrušit ustanovení ), ve znění po novelizaci provedené i po novelizaci provedené , pro rozpor s a y, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů. Ústavní soud v části III. tohoto usnesení konstatoval, že v tam popsané věci pod

sp. zn.

již rozhodl. V oné věci, jak již bylo řečeno výše, se petit návrhu týkal zrušení ustanovení , aniž by byl navrhovatel konkretizoval, kterého z uvedených novelizovaných znění se návrh týká. Ústavní soud v předchozí věci (tj. ve věci

sp. zn.

) zřetelně a jasně dovodil, že předmětem posouzení souladu zákonného ustanovení s ústavním pořádkem nutně musí být ustanovení , ve znění , které bylo v době rozhodování správních orgánů (tj. do 30. 6. 2008) platné, účinné a tedy aplikovatelné. Ústavní soud proto - poté co dospěl ke zjištění o rozporu napadeného ustanovení (ve znění do 30. 6. 2008) - konstatoval, že toto ustanovení bylo (ve znění ) v rozporu s , 2 a y. K argumentaci použité Ústavním soudem ve věci

sp. zn.

nemá Ústavní soud - se zřetelem na její úplnost - nic, co by k ní dodal.

Ústavní soud v této souzené věci, tj. ve věci sp. zn. , v části petitu, v níž krajský soud expressis verbis předkládá návrh na zrušení citovaného ustanovení ve znění (a po novelizaci podle - viz dále), neshledává rozdíl od návrhu ve věci

sp. zn.

, který zněl na zrušení předmětného ustanovení bez uvedení jeho konkrétního znění. Tento návrh však Ústavní soud ve věci

sp. zn.

vyložil a zřetelně odůvodnil tak, že se musí jednat o přezkum ústavnosti zákona platného a účinného do 30. 6. 2008, tj. ve znění novely č. Ústavní soud ostatně tuto skutečnost uvedl i v enunciátu svého rozhodnutí pod

sp. zn.

, neboť konstatoval, že "Ustanovení , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění , bylo v rozporu s , 2 a d". Ústavní soud snad jen pro úplnost dodává - s ohledem na ustanovení , kdy soud při přezkoumávání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu - že se také v této souzené věci musí jednat o návrh na zrušení citovaného ustanovení ve znění novely provedené Ústavní soud se proto domnívá, že v souzené věci (tj. ve věci

sp. zn.

) ve vztahu k části petitu týkající se zrušení citovaného ustanovení ve znění nelze - s ohledem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

a na výše uvedené - dovozovat nic jiného, než to, že se jedná o věc, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl (res iudicata) a návrh je v této části nepřípustný ( ).

Ústavní soud za tohoto stavu usuzuje, že uvedená překážka věci rozhodnuté se vztahuje i k návrhu na zrušení citovaného ustanovení ve znění , jehož úprava je po obsahové stránce v zásadě shodná s úpravou citovaného ustanovení ve znění - o němž již rozhodl Ústavní soud pod

sp. zn.

- což uvádí v návrhu i sám Krajský soud v Plzni. Kontrola ústavnosti uvedeného ustanovení tak obsahově a meritorně zasáhla citované ustanovení i v podobě novely provedené Ústavní soud proto uzavírá, že (materiálně vzato) se i v tomto případě jedná o překážku věci rozhodnuté. Kromě toho (a navíc) Ústavní soud dodává, že ustanovení ve znění není již (a nebylo již ani v době rozhodování správních orgánů) v podobě znění platného a účinného.

Jedná se tedy i v tomto směru - a to z téhož důvodu - o návrh nepřípustný.

Proto Ústavní soud návrh na zrušení v záhlaví uvedeného zákonného ustanovení jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , odst. 2 písm. b) ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2009

František Duchoň

předseda senátu