Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1326/09

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. června 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele K. Ch., zastoupeného Mgr. Vítem Burešem, advokátem se sídlem v Brně, Dobrovského 50, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2009 č. j. -73, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, kterým Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007 č. j. -49, jímž nevyhověl jeho podanému odvolání ve věci dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty v celkové částce 183.150,- Kč. Uvedl, že příslušným správcem daně byl vyzván k předložení daňových dokladů za kontrolovaná období, poněvadž mu však byla většina těchto dokladů odcizena, dostal se v důkazní situaci do ztíženého postavení. Výzvě se snažil vyhovět tím, že správci daně předložil peněžní deníky, leasingové smlouvy, vč. kopií žádostí o vystavení opisů daňových dokladů a výpisů faktur od různých obchodních partnerů, opisů daňových dokladů včetně dalších dokladů účetnictví. Z takto předložených materiálů správce daně při svém rozhodování uznal mimo jiné jako relevantní existenci záznamů uvedených v záznamní povinnosti k DPH a v peněžním deníku, avšak neuznal, že na základě takto předložených daňových dokladů byl on, jako plátce daně, oprávněn uplatnit daňový odpočet. S tímto stanoviskem se ztotožnil i Krajský soud v Brně, proti jehož rozsudku podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud stížnost zamítl, nepřiznal mu právo na náhradu nákladů řízení a v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že v rámci dokazování nebylo možno vyjít z výslechu svědkyň pro povšechnost a nekonkrétnost jejich výpovědi. S jeho v kasační stížnosti uplatněnými námitkami se soud dle jeho přesvědčení nevypořádal. Proto považuje napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i celé řízení v předmětné věci, za rozhodnutí, jež jsou v rozporu s , a d, jakož i s a y.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu vymezeném v a 3 a důvodně tuto stížnost neshledal opodstatněnou. V obsáhlém odůvodnění, za použití a 9 daňového řádu, judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, vyložil obsah povinností daňových subjektů v daňovém řízení - zhodnotil v předmětném řízení postavení stěžovatele jako nositele důkazního břemene, tj. jako nositele povinnosti daň přiznat a v daňovém řízení svá tvrzení doložit, označil také povinnosti správce daně a při aplikaci uvedených ustanovení a z nich vyplývajících zásad dospěl ke shodnému závěru, k jakému dospěl Krajský soud v Brně, podle něhož stěžovatel důkazní břemeno neunesl, když ani k jeho přesunu na správce daně nedošlo. V dalším se vypořádal s námitkou stěžovatele, týkající se aplikace zákona o dani z přidané hodnoty, jakož i s námitkou, vztahující se k postupu správce daně při provádění daňové kontroly. Na odůvodnění rozsudku, které je vyčerpávající a přiléhavé, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu