Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1199/09

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti stěžovatelů nezletilých M. a P. K., obou zastoupených rodiči Mgr. Y. R. a Ing. P. K., právně zastoupených Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Purkyňova č. 787/6, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 26. 1. 2009 a Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 25. 4. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou včas podanou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných články 36 a 37 odst. 3 d a porušení článků 90 a 96 y ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Těmito rozhodnutími, jak je patrno z jejich obsahu, nebylo vyhověno žalobě stěžovatelů, pronajímatelů, směřující proti žalovaným nájemkyním na zaplacení částky 10.592,- Kč, představující podle stěžovatelů neuhrazené nájemné za období od května do září 2005, když obecné soudy na základě provedeného dokazování učinily závěr o tom, že účel plateb, které žalované nájemkyně ve prospěch stěžovatelů nesporně učinily, bylo možno, přestože nebyl výslovně deklarován, dovodit z dalších okolností, jež mohly platby identifikovat.

Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelé opakovaně zdůrazňují, že žalované výslovně při poskytování předmětných plateb jejich účel neuvedly, přitom u stěžovatelů měly podle jejich tvrzení i další dluhy, proto tito byli oprávněni započíst učiněné platby podle zásady priority na úhradu nejstarších pohledávek, a polemizují tak s právními závěry obecných soudů. Těmto vytýkají, že zcela nepřípustně samy dovodily vůli dlužníka, což fakticky založilo nerovnost účastníků řízení, jakož i to, že v odůvodnění napadených rozhodnutí byly použity judikáty Nejvyššího soudu, zabývající se obchodně právními vztahy, nikoliv vztahy občanskoprávními. Napadenými rozhodnutími tak podle stěžovatelů, ve spojení s nemožností domáhat se rozhodnutí dovolacího soudu ohledně vyřešení podle nich zásadní právní otázky "určení či neurčení platby v občanskoprávním vztahu", došlo k zásahu do práva na soudní ochranu.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Napadenými rozhodnutími, v nichž obecné soudy ke svým právním závěrům ohledně řádného zaplacení nájemného v žalovaném období dospěly na podkladě nesporných skutkových zjištění, že žalované pravidelně ze svého účtu platily na základě trvalého příkazu v měsících, ve kterých mělo být nájemné placeno, částky odpovídající předpisu nájemného a ve lhůtách kdy se tak mělo stát, k zásahu do práva stěžovatelů na soudní ochranu podle Ústavního soudu nemohlo dojít. K tvrzené protiústavnosti, jíž stěžovatelé spojují s nemožností domáhat se rozhodnutí dovolacího soudu a vyřešení podle nich otázky zásadního právního významu, třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , jehož se sami stěžovatelé dovolávali, řešícího spor občanskoprávní, v němž Nejvyšší soud připouští i jiné, než výslovným prohlášením dlužníka učiněné určení dluhu, který má v úmyslu plnit.

Z uvedených důvodů Ústavní soud porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu neshledal, a proto byla jejich ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu