Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1301/09

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. P., proti rozhodnutím Městské části Praha 6, odboru výstavby, ze dne 18. 1. 2008 č. j. MCP6 0034778/2007 a ze dne 11. 2. 2008 č. j. MCP6 003267/2008 a rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 7. 2008 č. j. S-MHMP 206791/2008/OST/Be/Ja a ze dne 24. 6. 2008 č. j. S-MHMP 206853/OST/Be/Ja, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. 5. 2009 stěžovatel napadl shora uvedená správní rozhodnutí, údajně vydaná ve věci rekonstrukce rodinného domu v Praze 6 a odstranění altánu z roku 1930 většinové vlastnice Mgr. I. P. Z obsahu této ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel ve správních řízeních, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána, vystupoval jako zmocněnec jmenované, a že tuto ústavní stížnost podává proti aktuálnímu zásahu veřejné moci, kterýžto vyvolal "v jeho osobní sféře" právní následky pro zastupovanou osobu a její rodinu.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž byl podán někým zjevně neoprávněným.

Jak plyne z výše uvedeného, účastnicí předmětných správních řízení byla Mgr. I. P., již stěžovatel v těchto řízeních zastupoval na základě plné moci. Ustanovení stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Uvedené ustanovení vymezuje okruh osob oprávněných k podání ústavní stížnosti tak, že ústavní stížnost může podat pouze osoba, jež byla účastníkem řízení, a tedy nikoliv ten, kdo ji v řízení zastupoval (samozřejmě by tak mohl učinit k tomu zmocněný advokát, který ji v příslušném řízení zastupoval, nikoliv však jménem svým, ale jménem zastupované osoby).

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Na doplnění možno uvést, že stěžovatel nebyl v řízení o této ústavní stížnosti zastoupen advokátem, jak ukládá ustanovení , neboť k němu nebyla přiložena plná moc podle a daný návrh byl sepsán přímo stěžovatelem, nicméně Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad jeho návrhu nevyzýval, neboť s ohledem na výše uvedené takový krok pokládal za zcela zbytečný. V souvislosti se stěžovatelovým sdělením, že Mgr. I. P. na "jeho popud" podala správní žalobu proti uvedeným správním rozhodnutím, nutno podotknout, že i kdyby ústavní stížnost podala jmenovaná, jednalo by se ve smyslu o nepřípustný návrh, ledaže by byly naplněny podmínky plynoucí z ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu