Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2439/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatele V. Š., zastoupeného Mgr. Romanem Bednaříkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Divadelní 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2003 č. j. -637 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 1. 2002 č. j. -542, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která a i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to s odkazem na údajné porušení ústavně garantovaných práv plynoucích z , , 2 a 4, ,3 a 4, , 2 a 3, a 3 a d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a porušení článku 90 y. Ve své ústavní stížnosti namítá, že v konkrétních případech, které jsou podrobně rozvedeny v jeho podáních, stížnostech, odvoláních a dovoláních jsou jasně dány důkazy, že došlo ke hmotné újmě stěžovatele. O této skutečnosti přitom soudy věděly. Avšak ani dovolací soud nevzal v potaz jasná porušení zákona ze strany obecných soudů. Stěžovatel rovněž brojil proti délce projednání jeho podání, žalob a stížností a neochotě jeho podání řešit, přestože první žaloba v této věci byla podána 22. 1. 1993 a vyřízena po 15 letech. Ve své ústavní stížnosti uvedl, že mu Okresní soud v Novém Jičíně ani další soudy neustanovil zástupce pro řízení, ač proto byly splněny podmínky, a tím nesplnily svoji povinnost vyplývající z ustanovení

Ústavní soud konstatuje, že k podáním, která Ústavnímu soudu došla dne 13. 11. 2008, 4. 3., 17. 3., 30. 3. a 15. 5. 2009 a v nichž stěžovatel zejména poukazuje na svou současnou situaci a průběh dalších soudních sporů, jež vede, Ústavní soud nepřihlížel, neboť nebyla učiněna způsobem stanoveným v .

Ústavní soud z přiložených rozhodnutí zjistil, že Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 22. 1. 2002 č. j. -542, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 29. 1. 2003 č. j. -618, uložil žalovanému 1) Agroprůmyslovému kombinátu a. s. Sedlnice, se sídlem v Sedlnicích 204, povinnost zaplatit stěžovateli částku 5.013,90 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl vůči ní žalobu stěžovatele o zaplacení částky 60.229,10 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl návrh stěžovatele, aby žalovaný 2) město Nový Jičín, se sídlem Městského úřadu v Novém Jičíně, Masarykovo náměstí 1, zaplatilo stěžovateli částku 601.920,- Kč s příslušenstvím (výrok III.) a částku 355.230,- Kč s příslušenstvím (výrok IV.), zamítl žalobu na určení, že vlastníkem pozemku p. č. 1227/2 o výměře 1465 m2, p. č. 1222/3 o výměře 2037 m2 a p. č. 1228/4 o výměře 445 m2 v katastrálním území Libhošť, vše zapsáno na LV č. 220 u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně, je žalovaný 2) (výrok V.), zamítl návrh, aby žalovaný 2) byl povinen zaplatit stěžovateli částku 1.420.920,- Kč s příslušenstvím (výrok VI.) a částku 4.095.000,- Kč (výrok VII.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VIII., IX. a X.).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 11. 2003 č. j. -637 odmítl odvolání stěžovatele proti výroku I. rozsudku okresního soudu, rozsudek okresního soudu ve výrocích II., III., VII. a v části výroku doplňujícího rozsudku ze dne 29. 1. 2003, kterou byl zamítnut návrh na zaplacení úroku z prodlení z částky 5.013,90 Kč ve výši 3% za dobu od 15. 2. 1993 do 13. 11. 1993 a ve výši 16% za dobu od 16. 7. 2001 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 60.229,10 Kč ve výši 16% za dobu od 9. 9. 2000 do zaplacení, potvrdil. Ve zbývající napadené části doplňujícího rozsudku ze dne 29. 1. 2003 ve výroku VIII. a v části výroku X. rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovaný 1) je povinen zaplatit stěžovateli úrok z prodlení z částky 5.013,90 Kč ve výši 3% za dobu 14. 11. 1993 do 14. 7. 1994 a ve výši 16% za dobu od 15. 7. 1994 do 9. 9. 2000. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi stěžovatelem a žalovanou 1) a mezi státem a žalovanou 1). V dalších napadených výrocích IV., V., VI., IX a ve zbývající části výroku X. rozsudek okresního soud zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 6. 2008 sp. zn. dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví (srov. y). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů a neposuzuje ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním zákonným ustanovením. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout jenom tehdy, pokud by jejich postup byl natolik extrémní, že by vybočoval z mezí ústavnosti (srov.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, nález č. 98).

Z ústavní stížnosti je na první pohled zřejmé, že argumentace stěžovatele nepřináší do posuzované věci nic nového a zcela postrádá ústavně právní rozměr. Stěžovatel od Ústavního soudu zřejmě očekává, že přehodnotí skutková a z nich vyplývající právní zjištění, k nimž obecné soudy dospěly, čímž však staví tento soud do role další soudní instance, která mu ovšem s ohledem na shora uvedené meze ústavněprávního přezkumu nepřísluší.

Ústavní soud sice ve své judikatuře výslovně zdůrazňuje, že při posuzování ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek, než v ústavní stížnosti předestřených (kupř.

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další), z uvedeného však neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech

sp. zn.

per analogiam,

sp. zn.

,

). Brojí-li totiž stěžovatel proti výroku, resp. obsahu rozhodnutí či (procesnímu) postupu orgánů veřejné moci, je nezbytné přesně v ústavní stížnosti označit nejen napadené rozhodnutí (postup), nýbrž, má-li být ústavní stížnost smysluplného projednání schopná, alespoň v nezbytném rozsahu předložit i z pohledu stěžovatele relevantní tvrzení, jimiž je namítaná protiústavnost založena (srov.

).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl výčet ustanovení y a Úmluvy, která měla být podle jeho mínění porušena ve vztahu k napadeným rozhodnutím, což však nelze považovat za ústavněprávní argumentaci (srov.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 43, usn. č. 12). Rovněž pouhý odkaz na stěžovatelem dosud podané opravné prostředky postrádá v tomto ohledu jakoukoliv právní relevanci.

Ústavní soud musí na tomto místě připomenout, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem přezkumným. Bylo především na stěžovateli, aby Ústavnímu soudu nabídl konkretizovanou, ústavně podloženou argumentaci, z níž by vyplývalo, že právě ta která námitka či tvrzení byly pro výsledek řízení klíčovými a obecné soudy je ve svém rozhodnutí nezohlednily. Stěžovatel tak však neučinil. Nicméně ani z obsahu předložených listin jakkoli nevyplývá nezbytnost doplnění řízení před obecnými soudy. Po seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávaném případě obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Jak Ústavní soud ověřil, ve věci bylo provedeno podrobné dokazování, na jehož základě obecné soudy vyvodily právní závěry, které řádně odůvodnily a v souladu s ustanovením uvedly, jakými úvahami se při posuzování věcí řídily a jaké předpisy aplikovaly. S námitkami stěžovatele se řádně vypořádaly.

Ústavní soud neshledal důvod z ústavněprávního hlediska jakkoli zpochybňovat ani napadené rozhodnutí dovolacího soudu. Nejvyšší soud postupoval v souladu s příslušnými procesními normami, upravujícími přípustnost dovolání a ve svém rozhodnutí dostatečně vysvětlil (i s poukazem na svou judikaturu), proč nepovažoval řešení stěžovatelem předložených otázek za otázky zásadního právního významu ve smyslu ustanovení Stěžovatel mu proto nemůže úspěšně vytýkat, že se jeho dovoláním, přípustným pouze podle věcně nezabýval.

Ústavní soud na tomto místě podotýká, že právo na spravedlivý proces (dle y) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Jeho porušení ani porušení dalších namítaných ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele Ústavní soud neshledal.

Ústavní soud dále upozorňuje na svou ustálenou judikaturu, týkající se subsidiarity přezkumu rozhodnutí obecných soudů soudem Ústavním. S ohledem na zásadu "nechť si každý střeží svá práva", ovládající občanskoprávní řízení, Ústavní soud konstantně pojímá princip subsidiarity tak, že je nutno nejen vyčerpat dostupné procesní prostředky, ale že v rámci nich je nutno také uplatnit všechny relevantní námitky. Jestliže stěžovatel takto nevyužije všech prostředků k obraně svých práv, není úkolem Ústavního soudu, aby tuto roli ochránce suploval a napravoval opomenutí stěžovatele. Tímto prizmatem nahlížel Ústavní soud i na námitku stran ustanovení zástupce pro řízení soudem stěžovateli, kterou stěžovatel, jak vyplývá z obsahu připojených listin, před obecnými soudy v rámci řízení o nyní napadených rozhodnutích neuplatnil. Z výše uvedených důvodů k jejímu obsahu Ústavní soud nemohl přihlédnout.

Pokud jde o tvrzené průtahy, k nimž mělo v řízení docházet, Ústavní soud, aniž by zkoumal opodstatněnost této námitky, poukazuje na to, že řízení před obecnými soudy je již skončeno a v řízení o ústavní stížnosti nelze tvrzené pochybení nijak napravit. Bylo namístě zvolit příslušné právní kroky již v době, kdy k průtahům docházelo. Procesní prostředkem k ochraně práva narušeného v již skončeném soudním řízení neodůvodněnými průtahy je od účinnosti , jímž byl novelizován , o odpovědnosti za škodu způsobenou orgánem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, žaloba o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle jeho ustanovení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2007

sp. zn.

, uveřejněný na stránkách http:/nalus.usoud.cz). Navíc nelze přehlédnout, že petitem se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů - nedomáhá se konstatování průtahů v řízení. Ústavní soud ustáleně judikuje svou vázanost petitem ústavní stížnosti a od této judikatury nemá důvodu se odchylovat.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2009

Stanislav Balík

předseda senátu