Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1417/09

Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem, se sídlem Pařížská 28, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 10. 3. 2009, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 13. 6. 2007 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. ze dne 6. 3. 2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 5. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena jeho ústavním pořádkem zaručená práva, a to právo "na spravedlivý proces garantované a y a d" a dále právo na obhajobu garantované v písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu zanedbání povinné výživy podle ust. § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen "TZ"), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle ust. § 39a odst. 2 písm. b) TZ zařazen do věznice s dozorem.

Tento rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, které Městský soud v Praze svým rozhodnutím sp. zn. ze dne 13. 6. 2007 podle ust. § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "TŘ") jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. ze dne 10. 3. 2009 tak, že jej podle ust. § 265i odst. 1 písm. e) TŘ jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předložil zcela totožnou argumentaci jako v jím podaném dovolání.

:

II.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv kontrola "běžné" zákonnosti (y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů veřejné moci porušena stěžovatelčina základní práva či svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. např. nález

sp. zn.

, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42, str. 405, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud je přesvědčen, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, když jednání stěžovatele posoudily jako úmyslný trestný čin podle ust. . Zejména dovolací soud se řádně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a své rozhodnutí náležitě zdůvodnil. Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jehož porušení v ústavní stížnosti namítá. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces, je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial". Stěžovatel nespecifikoval porušení žádného z aspektů spravedlivého procesu.

Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatel již v průběhu řízení před obecnými soudy vznášel námitky stran nesprávného skutkového zjištění a hodnocení důkazů a tuto argumentaci, jež se věcně pohybuje na úrovni podústavního práva, předestřel také v ústavní stížnosti, ačkoli uvedl, že si je vědom specifické role Ústavního soudu. S těmito námitkami se obecné soudy, zejména pak Nejvyšší soud, řádně vypořádaly. Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný a Ústavní soud jej považuje za zcela ústavně konformní.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2009

Vojen Güttler

předseda senátu

vytištěn