Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1179/09

Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti G. P., zastoupené Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem, AK Praha 9, Pod Pekárnami 245/10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009 čj. -62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006 čj. -54 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2006 čj. :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 5. 5. 2009 se G. P. (dále též "stěžovatelka" nebo "žalobkyně") domáhala, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o uložení povinnosti bezplatně převést vlastnické právo k pozemkům.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 17. 3. 2006 Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu u uložení povinnosti žalovanému (tj. Pozemkovému fondu České republiky) vydat žalobkyni pozemek parc. č. 1678 - orná půda o výměře 14.393 m2 v obci hlavní město Praha, kat. území Hostivař, nebo kterýkoliv z dalších pozemků blíže tam (tj. ve výroku I.) specifikovaných (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 19. 10. 2006 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dne 11. 2. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení , odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že postupem obecných soudů byl porušen , , , a d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a 2 protokolu č. 12 k Úmluvě. Zásadně nesouhlasila s názorem obecných soudů o souladu s ústavním pořádkem ČR a vyjádřila přesvědčení, že postupem obecných soudů byla zjevně diskriminovaná. Vyjádřila přesvědčení, že nalézací soud "... postupoval záměrně tak, aby mohl rozhodnout právě s ohledem na tzv. restituční tečku, když přestože žaloba byla podána již 26. 7. 2004, nařídil první jednání ve věci až na 17. 2. 2006, takže došlo k tomu, že obdobné žaloby podané až koncem roku 2005 byly projednány dříve, než žaloba stěžovatelky."

IV.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího, odvolacího i dovolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (y), stejně jako na v těchto rozhodnutích citovaný nález ze dne 13. 12. 2005

sp. zn.

(vyhlášený dne 20. 12. 2005 pod č. 531/2005 Sb.; Sb. n. u., sv. 39, str. 389 a násl.), jímž byl senát v nyní projednávané věci vázán a od něhož necítil nutnost se odchylovat ( ); závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu y zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samotného.

Ústavní soud dále připomíná, že Česká republika dosud není vázána stěžovatelkou citovaným protokolem č. 12 k Úmluvě, neboť tento protokol (ačkoliv jí podepsán dne 4. 11. 2000) dosud nebyl ratifikován a tudíž se nestal součástí právního řádu ve smyslu y.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu