Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1012/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SPRING-BRISTOL, spol. s r.o., v likvidaci, se sídlem Hálkova 1203/32, Plzeň, právně zastoupené advokátkou Mgr. Alicí Benešovou, Míru 17, Rokycany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009 č. j. -235, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 4. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Z návrhu stěžovatelky a napadeného usnesení Nejvyššího soudu je zřejmé, že citovaný soud odmítl podané dovolání s tím odůvodněním, že odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a ani za jiných okolností nedospěl dovolací soud k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam. V uvedeném postupu soudu spatřuje stěžovatelka zásah do práv garantovaných d (dále jen " "). Dovolací soud své rozhodnutí odůvodnil pouze tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu neřeší otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem nebo která by byla zásadního právního významu. Dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), však dovolací soud při svém rozhodování je povinen zohlednit i toto ustanovení, tj. podmínkou pro přípustnost není pouze a jen konstatování otázky zásadního právního významu, ale rovněž i posouzení toho, zda daná věc již byla dovolacím soudem v jiné věci rozhodována a posouzena, či zda daná otázka by nebyla řešena dovolacím soudem rozdílně od soudu odvolacího. Právní otázka, která byla předmětem daného řízení, tj. otázka ujednání o ceně jako obligatorního ujednání kupní smlouvy, je otázkou zásadního právního významu. Důvodem je pak především ta skutečnost, že závěry nižších soudů jsou v rozporu s obecnou úpravou obchodně závazkových vztahů dle obchodního zákoníku, se základními pravidly určujícími například skutečnost, že je-li mezi smluvními stranami smlouva uzavřena písemně, jsou možné její změny toliko písemně. Stěžovatelka uvádí, že dovolací soud se v minulosti již nepochybně v jiných věcech otázkou ujednání o kupní ceně zabýval a nepochybně věc rozhodl jinak než jak rozhodly soudy nalézací. Z odůvodnění napadeného usnesení přitom není zřejmé, že by dovolací soud zohlednil všechna ustanovení upravující důvody pro přípustnost a důvody pro odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud neaplikoval všechna ustanovení, která určují podmínky pro přípustnost dovolání.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Co se týče námitek stěžovatelky stran zásadního právního významu věci, je třeba ji odkázat na již ustálenou judikaturu, podle které v případě, kdy Nejvyšší soud dovolání podané podle ust. odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda označený soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo respektováno právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Řečeno jinými slovy, zabývá se pouze tím, zda v daném případě nedošlo k odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitiae). Ústavní soud však nemůže přezkoumávat vlastní obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy zda se ve věci jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť jde o dovolací důvod, který svým smyslem přesahuje ten který posuzovaný případ. Posouzení "zásadního významu" právní stránky případu je věcí nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y, přičemž posouzení odchylnosti či novosti v rozhodování soudů přísluší plně Nejvyššímu soudu, jemuž náleží sjednocování judikatury obecných soudů. Neumožnění přípustnosti dovolání podle uvedeného důvodu tedy nelze považovat za odepření soudní ochrany a porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tedy nevidí žádný důvod, pro který by bylo možno z ústavněprávního hlediska závěr dovolacího soudu zpochybnit.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení odmítnout. Návrh na odklad vykonatelnosti sleduje osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu