Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1101/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. L., proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2006, č. j. -350, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností brojí, z důvodů ve stížnosti rozvedených, proti rozhodnutí Městského soudu v Brně v záhlaví označenému, vydanému v trestním řízení vedeném proti M. H., a proti usnesení Krajského soudu v Brně v záhlaví označenému, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2009 č. j. -6.

Dříve, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda tato splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

Podání, označené jako ústavní stížnost, totiž Ústavní soud obdržel dne 29. 4. 2009, aniž by byl stěžovatel zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz , a ).

Z nynější ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel o této zákonné povinnosti být zastoupen advokátem ví (stěžovatel uvádí: "Vím, že musím mít advokáta, aby mohla být projednána naše stížnost."). Rovněž ví o svém právu obrátit se na Českou advokátní komoru, se žádostí o určení advokáta, jestliže je nemajetný (což uvádí). Ústavní soud právě v reakci na podání mj. nemajetných stěžovatelů činí pravidelně poučení o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta. Z ústavní stížnosti stěžovatele se však podává, že své právo obrátit se na Českou advokátní komoru ignoruje a naopak případné poučení Ústavního soudu o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru považuje za zásah do ústavně zaručených práv a svobod ("Pokud zase bude ústavní soud tvrdit, že se máme obrátit na advokátní komoru, tak i toto tvrzení je považováno za zásah orgánu veřejné moci doě zaručených práv a svobod, což potvrzují i odborníci na ústavní právo, neboť zákona 182/1993Sb., o ústavním soudu, jasně stanový, že ústavní soud užije v řízení pokud není daná věc řešena zákonem 182/1993Sb., o ústavním soudu.").

Ústavní soud dospívá k závěru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že je stěžovateli známo, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Je na místě dodat, že v principu obdobně Ústavní soud ve své judikatuře rozhoduje. Z poslední doby lze poukázat na usneseních ze dne 28. 4. 2009,

sp. zn.

, v němž Ústavní soud konstatoval: "Stěžovatel nerespektoval ustanovení , jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti...Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým."

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle .

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že byť je v záhlaví ústavní stížnosti uvedena jako stěžovatelka rovněž "Žadatelka o obnovu soudu pro M. H. ... matka odsouzeného L. H.", ústavní stížnost jí nebyla podepsána. I kdyby však ústavní stížnost podepsala, musela by být odmítnuta ze stejných důvodů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2009

Vojen Güttler

soudce zpravodaj