Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1224/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. V., zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Koliště 55, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 3. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 5. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení a vyslovení zákazu Okresnímu soudu v Přerově, aby nadále pokračoval v porušování jeho ústavních práv a svobod. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím podle § 203 odst. 3 tr. ř. o zamítnutí námitky jeho obhájce, učiněným při hlavním líčení dne 13. 3. 2009, byly porušeny základní zásady trestního řízení vyjádřené v , odst. 5 tr. ř., v důsledku čehož bylo zasaženo do ústavních práv garantovaných , a y a , , a d (dále jen ""). Stěžovatel upřesňuje, že námitka obhájce směřovala do rozhodnutí předsedy senátu o přípustnosti dotazu, v němž byly svědkovi předestřeny informace nabyté z nelegálně získaného důkazu. Rozhodnutí o zamítnutí námitky předseda senátu neodůvodnil, pouze konstatoval, že k předmětnému důkazu se vyjádří až při hodnocení důkazů v rozsudku. Stěžovatel má za to, že přihlédnutím k nezákonným důkazům by soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V další části ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rozvádí důvody, pro něž považuje některé z opatřených důkazů za nezákonné i neústavní.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Toto omezení neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Shora uvedené je v ustálené soudní praxi vykládáno jako princip subsidiarity. Ústavní soudnictví je založeno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, a to především prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. I v trestním řízení lze zpravidla případné protiústavní procesní vady napravit v rámci tohoto řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení lze v probíhajícím řízení akceptovat jen výjimečně. O takový případ ale v posuzované věci nejde.

Proti napadenému usnesení Okresního soudu v Přerově sice není možno podat stížnost, nicméně nejde o rozhodnutí "konečné", ale toliko o rozhodnutí procesní, kterým se upravuje vedení řízení. V jeho rámci stěžovatel může uplatnit své námitky stran nesprávnosti postupu soudu, resp. v důsledku toho vzniklých porušení jeho procesních práv, a to cestou řádných a případně i mimořádných opravných prostředků. Až po pravomocném skončení řízení, v jehož průběhu bylo napadené usnesení vydáno, lze získat odpověď na otázku, zda kritizované opatření předsedy senátu vedlo k ústavně nepřípustnému zásahu do práv stěžovatele. Teprve poté, v rámci přezkumu celého řízení, by bylo možno posoudit jeho jednotlivé části z hlediska dodržování pravidel spravedlivého procesu. Jinými slovy, za dané procesní situace a v rámci vymezeném argumentací ústavní stížnosti nelze dojít k závěru, že nastal stav, kdy se ochrany práva není možné domáhat zákonným způsobem (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

, týkající se obdobné problematiky).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout jako nepřípustný návrh.

Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí formální vadou ve smyslu ustanovení (nebyla k ní připojena plná moc k zastupování stěžovatele podle a tohoto zákona). K odstranění zmíněné vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2009

Stanislav Balík

soudce zpravodaj